OP ve společných skladbách
I v roce 2012 se na pořádání Oblastního přeboru Prahy ve společných skladbách podílela vlastně celá Oblast Praha – respektive její předsednictvo.
Ono je to celé poněkud zajímavé – dříve tomu bylo tak, že tento „nejnabitější“ Přebor organizoval vždy jeden pražský oddíl. To mělo svá specifika – sice méně práce pro všechny ostatní, ale často právě „přehršle“ práce pro ten jeden klub.
Není to totiž žádná legrace připravit závody pro nějakých 200 dětí – de facto pro drtivou většinu dětí, které v Praze cvičí moderní gymnastiku.
Již druhým rokem se pořádá Přebor „v neutrální hale“ CTVS VŠE na Třebešíně. A tato hala má pro naše potřeby hlavně velké výhody – tribunu „v základu“, rozhlas čili stabilní ozvučení také „v základu“, „manťáky“ po florbalistech volně k zapůjčení a možnost rozdělit zástěnou tréninkovou a závodní plochu. Totiž zorganizovat stavbu tribuny, oddělení ploch a zvukové zabezpečení celé akce stojí nejvíce práce – a – také peněz. Proto je hala na Třebešíně ideální – protože zařizování právě uvedeného úplně odpadá.
V pátek večer jsme přivezli koberce, následně se začala připravovat hala a celý závod byl s významnou pomocí rodičů připraven za přibližně půl hodiny. Úctyhodný výkon.
V sobotu měl závod spád, všechno probíhalo pohodově – a to hlavně v dopolední části závodu – protože vlastně jakoby „o nic nešlo“. Startující společné skladby by se snad měly všechny nanominovat na MČR, čili šlo v sobotu spíše o to otestovat aktuální formu před poměrně početným publikem. Takový účel závod rozhodně splnil – a pro naše gymnastky byl závod ještě i velice úspěšný – naděje mladší byly o „bodový fousek“ druhé, ostatní naše společné skladby své kategorie vyhrály, juniorky si připsaly dokonce vítězný double.
Naše výkony jsem samozřejmě okem počtáře nemohl sledovat celé, ze střípků, které jsem zachytil, se mi moc líbily naděje mladší, juniorky A a také odpoledne závodící „Janičky“. Naše děvčata se prostě ukázala ve velice dobrém světle. Velkou popularitu u publika si získaly Juniorky A – v pasáži po „podávání obručí ťapkou“, si získaly objektivní aplaus od přítomných diváků. Skladba juniorek je prostě dobře postavená, vytahuje jejich přednosti a k tomu je to velice taneční, rytmická ale i obtížná skladba. Šestice našich juniorek, které jsou po letošní sezoně jednotlivkyň hodně „nadupané“, chce moc a moc s touto skladbou bojovat o nejvyšší příčky na MČR. A rozhodně na to má.
Janičky si odpoledne zasloužily aplaus také – jejich skladba je plná zajímavých a náročných prvků, které většina oddílů do svých skladeb nezakomponovává. To však platí pro všechny naše skladby. Nechceme jít prostě pouze stereotypem, ale i za cenu rizika z „neuznání“ jdeme do složitějších prvků. A to se mi líbí, i když to často rozhodčí nedocení.
Odpolední část závodu Linie B měla svá specifika také – musíme si uvědomit, že pro gymnastky odpoledního závodu byla sobota de facto MČR, naprostý vrchol sezony. Proto byla atmosféra mnohem více cítit nervozitou, vyskytovalo se i víc chyb v provedení. Nicméně – divácká kulisa byla na odpolední závod ještě mnohem lepší než v části dopolední.
Přestože pro nás za stolkem ať už rozhodcovským či hlasatelským (počtářským) bylo odpoledne hodně únavné, vydrželi jsme a vydrželi jsme rádi – děvčata Linie B si to za svou tréninkovou snahu jednoznačně zaslouží.
Radost čišela z gymnastek na odpoledním vyhlášení tak moc, že se celý svět na chvíli zastavil a dekorování trvalo bezmála půl hodiny. Děti se fotily, pózovaly, my jsme chtěli už sice sbalit ty koberce, abychom je mohli jet odvézt a vyložit na Chodově – ale tu radost jsme jim přeci nemohli brát.
A tahle radost ze cvičení, radost ze sportování, je to, co by si měli všichni z uplynulého Oblastního přeboru Prahy odnést. To je totiž to, co jsem si ze soboty odvezl Transitem já. Přestože mi celou noc obligátně běžely hlavou čísla, lístečky a čokoládová roláda, přes veškeré zaříkání se, že příští rok místo Oblastního přeboru pojedu někam do lesa pod listí a budu dělat, že neexistuji, přesto, že jsem si v pátek po promoci ani nemohl dát panáka kvůli přípravě Přeboru – nakonec – stejně jako tento rok – nebudu umět říci „Ne“ na otázku, jestli pomůžu s pořádáním Oblastního přeboru společných skladeb.
Kéž by také vyšel ten grant hl. m. Prahy, na jehož vypracovávání jsem strávil předminulý víkend, a konečně byli trenéři moderní gymnastiky v Praze podpořeni za svou každodenní, náročnou, odbornou a často dobrovolnou činnost.
Všem spoluorganizátorům letošního Přeboru moc děkuji, zejména děkuji „chodovským chlapům“ (a pár jejich ženám) za pomoc s koberci v pátek i sobotu
Daniel Holý
