Italská mise 2008
Za přítomnosti rodičů, zástupců medií (fotogun) a za velké pozornosti odletové haly na Terminálu 2 ruzyňského letiště se sedm našich gymnastech vypravilo do jedné ze zemí, o které se dá říct, že je gymnastice zaslíbenou.
Elegantní děvčata v jednotných tričkách pastelových barev a oddílovými bundami přes ruku, Iva ve své – jako vždy – elegantní černé. Obloženy kufry nevídaných velikostí (největší asi Iva, nejmenší kupodivu Eliška…), s „anténkami“ tyček na stuhu pokukujících (vezmou nám je na palubu bez problémů?) z šedošedých jednotných sportovních tašek (Ivo, děkujeme). Otázka „kam s ní“ = „kam s obručí“ je brzy zodpovězena – obruče byly na pokyn paní Renaty ubaleny/zabaleny/zaigelitovány do jednoho balíku jedním z místních baličů a ponechány napospas přepravci.
Napětí a obavy v rodičích – máme naše zlatíčka poslat samotné tak daleko? Prohlídka fotek v pasech (jééé, ty ale vypadáš!!), prohlídka letenek (jééé, kde sedíš?).Manageři letící na jednání do celého světa, tůůůůůristé zajisté letící na některé z mnoha exotických destinací – ti všichni valí oči na ten štěbetající chumel. Poslední pohlazení, mlaskající pusy, naprosto zbytečné rodičovské pokyny: „Dávej na sebe pozor“ – a proč?, „Buď hodná“ – a na koho?, „Máš všechno?“ – a co jsme včera celý večer balily?
Pak už jen nezbytné foto na rozloučenou – aby na webu bylo na co koukat. Pokyny futoguna: „sem si stoupněte, tašku přes levé rameno – ne takhle, musíš mít ven kapsu. A kde máme vlajku? Aha, tady. Velké dozadu, malé dopředu, vlajku rozvinout – tak ne, takhle! Tak taky ne, bílá nahoru!!!“
Cvakání fotoaparátů, zase vyvalená odletová hala motající se nám do záběru (co se to tam děje?), poslední výměna informací s Ivou („SMSky na Jirku, ten to bude posílat dál, OK? Když někde bude pecko, pošleme i ímejl!!) a pak se holčiny v houfu vydávají směrem k místům, kam už mohou jen vyvolení…
Naše zlatíčka jedou reprezentovat republiku, oddíl, sebe a sbírat zkušenosti ze závodu v zahraničí. Díky moderním technologiím jsme s nimi ve spojení, nejsou zase tak daleko (vždyť je to přes kopec zvaný Alpy…) a nebudou jen pár dní doma…a fotky z odletu už se chystají…
A tak vám holky držíme pěsti!!! ( proč? Protože pěsti = štěstí!!!)
