Co se mi líbí na české moderní gymnastice?
Na začátku prázdnin mne náš webaster požádal, abych napsal něco pozitivně hodnotícího – že to prý umím jenom já. Moje ego to samozřejmě potěšilo, ale „něco“ mi stále chybělo. Běžné argumenty typu „nemám čas, nemám inspiraci“ mi připadaly dost slabé, tak jsem čekal a čekal, až se múza dostaví. Stačila dovolená typu „ólinkluzif“ a využití druhé části bojového hesla husitů, kde se praví „… a na množství nehleďme“ a povolat posily – přítele ouza, kamarádku metaxu a vypustit z láhve i tajemného džina (přišel mnohokrát i s kámošem toníkem)… a „něco“ se konečně začalo líhnout…
(A pro jistotu ještě disclamer – píši to za sebe, jsou to moje postřehy a zkušenosti z těch pár let, co se s foťákem kolem moderní gymnastiky motám a že moderce jako sportu vůbec nerozumím ví snad každý. Dovedu pochopitelně jako každý správný kritik a „odborník“ vyplodit formulace typu že „XY nezvládla artistiku, že YZ musí víc trénovat provedení, že ZA měla mít lépe propnuté nárty a její dres je úplně nemožný, že rozhodčí AB je slepá jako patrona, že oddíl BC může pořádat maximálně přebor v kuličkách a že a že a že… Ale dänik to chtěl pozitivně – takže prosím žádné výhrůžné telefonáty paní Ivance, žádné zvaní dänika na jednání Oblasti – jestli si chce někdo pokecat, ať dá vědět na mail a rozdáme si to na férofku někde u piva – jako správní Češi.)
Tak pane vrchní, jednu metaxu, efcharisto. Parakalo. Je fajn, když mezi lidmi – i v české moderní gymnastice – vládne „prostá lidská slušnost“. Když si chce někdo dát mojí, Juniorovu nebo Eliščinu fotku na svůj web, tak se pořád dost lidí normálně slušně zeptá. A vždycky dostane pozitivní odpověd. Vzorem jsou moje oblíbenkyně – Dana Vojtová a Marka Sitarová. Když někdo chce víc fotek svých ratolestí (že, klokanky?), když někdo chce „nafotit“ svůj závod (zdravím do Třebíče a do Brna!!) – tak se taky dokážeme domluvit. Naše family ráda fotí a tak je ráda, že se fotky líbí. Ale copyright je copyright… Facebook, jóóó, tam je to jiné – ale je to normální – tam fotky létají z alba do alba… označíte, olajkujete a pak nestačíte koukat, co si to portugalské gymnastky píší v komentářích k vašim fotkám. Tak si zavoláte na pomoc přitele gugla nebo kamarádku Janu Machado a dozvíte se, že ten výkřik znamená „krása“. A pak si jako fotograf říkáte, že slečny obdivují vaše fotky, ale ony hodnotí výkony své kolegyně Joany Cardoso, které to vždycky na fotkách moc sluší… Kyriakos, ena metaxa, parakalo. Efcharisto. Parakalo.
Moderní gymnastika je ryze ženský sport – sorry, ale ty hochy cvičící na youtube moderní gymnastiku fakt nemusím – nejsem rasista ani xenofobista, nemám nic proti většině menšin, ale stejně jako nepatří ženská do ringu, tak nemusím vidět ty hošany na koberci… něco jiného jsou borci z Chomutova , kteří to vzali za ten správný konec!!! Proto je příjemné se pohybovat v prostředí děvčat, kde skoro 100% má hezkou sportovní postavu a i na mnoha maminkách je vidět, že se s gymnastikou v mládí (ou,chci říci v dětství, protože ony jsou stále mladé!!) potkaly. A když se se mnou občas pobaví, pochválí mi fotky a výkony dcery na právě probíhajících závodech – dělá mi to dobře… Ale nejsou zde jen ony – znáte jistě Luďka a Radka – jediné mně známé osoby typu „male“, kteří jsou činí buď jako rozhodčí nebo jako trenéři – a nebo oboje. Dá se s nimi pokecet „i jinak“ a dá se s nimi pokecat i o těch females. Pozn. Našel jsem na webu ČSMG ještě nějakého pána v revizní komisi, ale ta asi moc nefunguje – viz její opravdu ambiciózní “Plán práce 2006 – 2010“… takže kdo ví, jestli tenhle pán (nebo žena s „moderním jménem“ – člověk dneska nikdy neví…. ) vůbec existuje.
Jsem rád, že Eliška už je juniorka. Že nemusím ráno vstávat a za podzimní mlhy vyrážet do Chomutova, Mariánek, Plzně, Hradce, Třebíče. Čím starší kategorie, tím déle mohu spát a vyjíždět jako normální člověk někdy před obědem. Vždycky mi vadilo, když jsem musel řešit slovní úlohu „ v kolik vstát, abych po rychlosnídani, nekonečném česání a líčení, hledání obruče a dousoušení v noci praného bodyčka mohl v čase „č“ vyjel z místa A tak, abych se do místa B dostal do 7:45“, následně přežít nekonečné rozcvičování a několik desítek vteřin závodního zápolení … pak poobědvat, posvačit, bez piva pojíst párek, klobásu, dát si hnusné kafe z kafomatu…. a pak čekat do času večerníčka na vyhlášení pod pohrůžkou organizátorů, že „podáme na vás stížnost, když nevydržíte na vyhlášení!!“. No, někdy se vyplatilo počkat – jednak byla „bedna“ a i dárky byly hezké. Jindy jsme si odváželi prošlé bonbony, vyteklé šampony a propisky, které nějaká dobrá duše sehnala v počtu „tisíc a více kusů“ někdo počátkem tohoto tisíciletí a tyhle strategické zásoby oddílu vydržely i do doby současné ekonomické krize. Protože dneska sehnat u sebe v práci pár přívěšků je umění a u sponzorů to taky není až tak ízypízy… Proto díky všem, kteří dokázali ve svých firmách něco ukořistit, ukecat nějakého kamaráda/kamarádku, radního, podnikatele v čemkoliv, majitele čehokoliv a získat něco pro ty děti!!!
Metaxa? Yes, please!! Chodovská parta – to je pro mne pojem. Že je někdo nezná? Že je to podle některách tlupa namyšlených lidí, kteří si udělali svůj web a jen si tam chválí svoje dětičky? Že si o sobě moc myslí a výsledky „nic moc“? Každý má právo na svůj nazor a jak bylo napsáno výše – pojďme si to tom někdy popovídat. Pro mne je chodovská parta “pojem s velkým P”. Vymyslel jsem proto pro ni kdysi i termín „Chodovské gymnastické bratrstvo – CHGB“. (Proč? Rád jsem totiž mnoho let tomu nazad četl Rychlé šípy, ale Dlouhé Bidlo mi bylo nějak sympatičtější…) A moc si těch lidí vážím, protože jsou období, kdy SMSky a emaily létají mezi námi v časech jako 0:12, 0:53, 1:14 apod. A když se staví hala, tak je to jak parta mravenečků – každý už má po těch letech svoji roli – nikdo se necpe paní Kheil und Frau Malá do pokládání a lepení koberců, který potom profesionálne luxuje „Horváthova and her girls“. Nikdo už dávno nechce po dänikovi, aby stavěl tribunu – ten si tahá své kabely. Na tribunu je „těžká parta“ – Holý sen., Semela, Lohynský a spol. Výzdoba a věci související? Radka. Jídlo? Lucka, Alča a jejich catering. Vstupenky? Diplomy? Luďka, Radka a další. Skládání rozpisů? Iveta a další Radka! Odměny pro vítězky? Market s Renatou a jejich tajemný přítel Swarovski. Afterparty a jiné oslavy? Máme na to „oddílovu vinárnu“ – Matsakyanovi! Že jsem na někoho zapomněl? Ano, zapomněl, bohužel… Protože by z toho byl pak telefonní seznam… Takže VŠEM z CHGB velké DÍKY! Proč o CHGB tolik píšu? Protože bez nich by to prostě nešlo. V oddíle je pár lidí, kteří jsou za svoji práci placeni – více či méně. Spíš méně… bohužel. A oni potřebují kolem sebe servis, který funguje. A oddíl potřebuje, aby to bylo bezplatně … bohužel. Takže CHGB je služba typu „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“ – sežene, zařídí, udělá, vymyslí, doveze, odveze, vytiskne, rozloží, složí, zavolá, domluví, navrhne, zkritizuje, pochválí, postaví, rozebere, natočí, nastříhá, nafotí, ukecá, půjčí, koupí ze svého a věnuje jako sponzorský dar atd. Na něco jsem zapomněl? Ano, zapomněl – jde totiž pan vrchní a jen si vyměníme pohledy. A už je to tady – efcharisto, parakalo…
Kdysi jsem byl členem vodáckého oddílu, pak jsem jezdil na ten samý tábor jako instruktor a pár let i jako vedoucí. Mám proto velký obdiv pro ty oddíly, které dokáží ze svých závodnic vychovávat své pokračovatelky. Kde se to asi dost daří je Sokol Praha 7. Když vidím stále aktivní závodnice (Alžběta, Linda, Natálie), jak se dopoledne starají o oddílové ratolesti a odpoledne jdou na koberec a sbírají medaile, tak zírám. A krásně nervózní ve své trenérské roli dokáže být i Lucie z Třebíče – viz některé fotky. Že to funguje i jinde? To je móóóc dobře, ale tyhle slečny znám, rád je fotím a pamatuji si je… a ony asi i mne, protože občas se mi zdá, že i během svých sestav pátrají, kde jsem… nebo si to moje ješitnost aspoň myslí…
Moderní gymnastika není právě mediálně populární sport. V televizi díky Mr. Blackovi „nic moc“, jiná média spíš to „nic“… Bohužel… Proto snad aspoň těch pár fotek, které na web dodá progym (michellephoto, viktorphopto), JK-foto, Gabča, Alča, Eliška, Junior a moje maličkost snad zvyšují povědomí o tomto náročném sportu. Na domácích závodech si logicky můžu dovolit jistý „nadstandard“ – být kde chci, sedět na čem chci (nejsem už nejmladší a sedět celý den na podlaze není právě ta ideálně strávená sobota…) A tak mám potom velkou radost, když po příjezdu do Budějic dostaneme s Juniorem svůj „VIP badge“ a můžeme fotit „od koberce“. Není nám s Michalem deset, snad už o závodech něco víme, že „blesk jen na bednu“ a snad jsme se nikdy nemotali nikomu pod nohy, nelezli ke koberci a vůbec nedělali organitátorům problémy. Proto lidem jako je paní Ivana Pokorná patří můj/náš velký dík – a já osobně se do Budějovic na závody zase moc těším. Podobně je tomu na závodech SKP MG (tak jsem dostal i chlebíčky a kafe – díky – ono totiž během závodu se našinec málem nedostane ani na záchod a ještě aby si sháněl proviant…) a v Hradci. Ale nemají fotografové všude na růžích ustláno – jsou i místa, kde se dozvíte „tady nesmíte, tam taky ne, tady snad jen na chvíli“… a pak vidíte, že v „zakázané zóně“ se pohybuje kdekdo, blejská si jak u Verdunu atd. Takže jako kdysi – jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější – a nebo jsou organizátoři amatéři (tedy, amatérky…) – co na to říct? No comment. One more metaxa, please. Efcharisto!
Zvláštní kategorie jsou rozhodčí. Nikdo je nemá rád, protože blbě bodují. Nikdo je nemá rád, protože jsou (autocenzurováno). Není jim co závidět, nejlépe kdyby nebyly/-i, ale z pricipu tohoto sportu se bez nich asi neobejdeme. Dále se k tomuto institutu nebudu vyjadřovat, ale když umíme létat na Měsíc, poslat sondu na Mars a mimo sluneční soustavu a špionážní družice o nás ví všechno, tak jistě nebude daleko doby, kdy závody v dnešní podobě nebudou, každá závodnice se doma na koberci zacvičí svoji sestavu a pošle ji o vyhodnocení. Nikoliv rozhodčím – udělá to za ně bez emocí a objektivně nějaký velmi sofistikovaný software…. Pak se nebudeme dozvídat, že „umístění naší závodnice na ME 2010 bylo maximem naší rozhodcovké diplomacie“, že „rakouská rozhodší byla mafiánka a proto jejich závodnice získala tak dobré umístění“ a že první věta jedné rozhodčí místo pozdravu byla „a skolko vy dala našej děvočke“? Ale mám psát pozitivně… yes, one metaxa, please… Pak jsou tady ještě osoby, nosí badge „head judge“. Jednu znám dobře – to je „naše“ Iveta a v tom shonu příprav a průběhu závodů vidím, jak maká a jak jí záleží na bezproblémovém průběhu závodů. Druhou znám trochu méně, ale i při jejím rozhodování mám jistotu, že „závod je v pevných rukách“ – Yvonna Ronzová. Čím na mne udělala takový dojem? Možná tím, že nosí brýle a když se stoupne za stolky rozhodčích, tak vypadá jak paní učitelka a rozhodčí jako její žáčci – a na nic si netroufnou… Ale není v tom žádná povýšenost, protože na konci závodu obejde všechny „své rozhodčí“ a poděkuje jim a podá ruku. Prostě profesionální chování v tom nejlepším slova smyslu…jako na olympiádě. Škoda, že se klonují zatím jen ovce, na mnoha závodech – nejen v Praze – bychom více rozhodčích tohoto typu potřebovali…
My dospělí v Čechách, na Moravě i Slezsku jsme jako fanoušci trochu studení čumáci (vynechám fotbalové a jim podobné „takyfanoušky“, kdy letící sedačka a vymlácená hospoda maximálně uspokojuje jejich hormony). Proto mne vždycky moc potěší situace, kdy děvčata bez ohledu na oddílovou příslušnost si fandí tak, že ono frenetické a ušitrhající „máááááááááš“, „uííííííííííí“ udělá tu správnou závodní atmosféru. Když Budějice fandí Chodovu, přidá se Praha 7 a Hostivař, potom se zase spojí síly Chodova s Budějicemi a Třebíčí a fandí Praze 7, pak zase „spojené moravské šiky“ fandí někomu z Havířova a tak dále a tak dále. Holky to berou za ten správný konec: co jsme si natrénovaly – to umíme, co rozhodčí rozhodnou – to stejně nezměníme a hlavně – baví nás to! A tohle fandění „napříč oddílovým spektrem“ – tenhle termín jsem trochu okoukal od našich politických komentátorů – je moc dobré. Jak říkám, my dospělí to bereme v našich zeměpisných šířkách trochu chladně a v souladu s oddílovou příslušností, ale ta mladší generace ještě není tak zdeformovaná…a to je dobře a to se mi líbí…
One more metaxa? Ochi, kalinychta…
