Chodov Cup 2013
Tak jako každý rok, mám i letos tu milou povinnost zhodnotit a ohlédnout se za proběhlým závodem Chodov Cup.
Tak jako bylo avizováno spoustu krát předem, letošní Chodov Cup byl netradiční, i když se jednalo již o jeho třináctý ročník.
Letos poprvé jsme mohli zorganizovat Chodov Cup jako závod společných skladeb.
Musím říci, že někdy v srpnu-září jsem si moc neuměl představit, jak vlastně závody budou vypadat, jak celý formát závodu uchopit. Odpadla nám Miss Chodov Cup, protože vybírat vždy z pětice (šestice) stejně oděných závodnic by bylo zavádějící, takže jsme se rozhodli závod alespoň oživit větším množstvím exhibičních vystoupení. Tohoto úkolu se naprosto bezvadně zhostila paní Melíšková, která dodala pro závod de facto všechna „externí exhibiční vystoupení“. Kdo včera na Chodov Cupu byl, ví, že to byla správná volba. Každé z vystoupení bylo příjemné a pro závod v moderní gymnastice splnilo přesně daný účel – nejen, že diváka probralo „z gymnastické letargie“, zároveň poučilo, pobavilo, rozptýlilo. A to je smysl exhibičních vystoupení na Chodov Cupu.
Představili se tanečníci z ATS Domino, zatancovali s prvky akrobacie i Maho s Marcelou, neskutečně se líbili freestyle karatisti z Protricku, ve skvělém světle se představili i budoucí olympijští vítězové a sportovní gymnasté z SK Hradčany, hodně zajímaví byli i umělci a šermíři z agentury Pranýř, František Nejedlo tak nějak „nastartoval“ závod do – prostě pohody.
Protože – o to nám totiž šlo. Při přípravách závodu od toho září jsem pomalu začínal mít dojem, že letošní Chodov Cup by mohl být mnohem pohodovější podívanou, než je tomu u Chodov Cupu pro jednotlivkyně. Chodov Cup jednotlivkyň je mnohem prestižnější závod – co do mezinárodní účasti a z toho i vyplývající kvality závodnic – a také je to holt tou 12 let vysoko nastavenou laťkou. Závod je to ordinérnější, malinko upjatější, mnohem náročnější pro pořadatele i závodnice – a hlavně – je to závod delší.
Závod společných skladeb, ač se stejným počtem účastnících se závodnic jako u závodu jednotlivkyň, je – jednoduše – kratší, protože holt těch 5 gymnastek vždy „sfoukneme“ najednou. Z toho vyplývá další příjemná vlastnost včerejšího formátu Chodov Cupu – když cvičí pět gymnastek, je to možná pro spoustu diváků zajímavější podívaná, než dlooooooouhý pohled na jednotlivkyně.
Neberte to, prosím, tak, že bych nějak haněl Chodov Cup pro jednotlivkyně – opravdu jsme letos museli přistoupit k závodu společných skladeb hlavně z toho důvodu, že závod pro jednotlivkyně se měl konat právě tehdy, kdy valná část našich trenérů připravovala juniorské reprezentační družstvo na MEJ ve Vídni.
Ale – včerejší závod mě nejen přesvědčil, že obavy z nového pojetí závodu byly naprosto liché, možná mi ale i „zasel semínko“ myšlenky na – třeba pravidelné střídání Chodov Cupu pro společky a pro jednotlivkyně. Přemýšlím samozřejmě moc daleko, ale mně se ten včerejšek prostě hrozně moc líbil.
Všechno bylo takové – jednodušší. Lehčí, příjemnější, kratší, díky tomu ne tolik vyčerpávající… No, jsem fakt rád, že jsme si udělali s Chodov Cupem novou a velice cennou zkušenost.
Ale zpět přímo ke včerejšku a dost již tomuto hloubání.
Závody začaly „na pohodu“ v 10 hodin, kdy se postupně představily kategorie naděje mladší a naděje starší. Nechtějte po mě, prosím, precizní referát jednotlivých výkonů, je jasné, že zahleděn střídavě do monitoru, na LED obrazovku, na lístečky a Paní Hlavní, jsem viděl opravdu jen hrst toho, co bylo k vidění.
V nadějích mladších se nám podařilo ve srovnání s elitou ve dvojboji získat velice cenné třetí místo – děvčata z Budějovic i SKP Brno byla opravdu výborná – a já jsem měl radost z toho, že naše naděje naprosto vyrovnaně s nimi soupeřily. I když nakonec byly prostě Budějice a Brno lepší. Tak to ve sportu je a je tomu dobře, že vyhraje vždy ten momentálně nejlepší. Brněnsko-Budějovický souboj byl tak vyrovnaný, že o celkovém vítězi nakonec rozhodovala nejvyšší známka z obou dvou provedení u sledovaných klubů – protože součet z dvojboje byl na chlup stejný. Pozorný divák si mohl všimnout, že jsem se tento argument snažil při LIVE zobrazování celkových výsledků při vyhlášení zdůraznit. Aby to bylo prostě všem jasné.
Brno tohle těsné druhé místo vrátilo Budějovicím ve finále, kdy naopak vyhrálo, Budějovice byly třetí a naše závodnice se mezi ně „vtěsnaly“ na druhé místo.
Naše malé naděje jsou už dvě sezony pro mě velkým a hodně příjemným překvapením. Moc a moc výkonově vyrostly a stávají se součástí české špičky.
Závodu nadějí starších byly účastny tři společné skladby – chodovská, brněnská a jablonecká. Tak, jak závodnice do závodu odstartovaly, tak i závod i finále skončilo – Chodov 1., SKP Brno 2. a Jablonec třetí.
Myslím si, že to byl fakt hezký závod, ale převaha našich závodnic tam byla, a tak si oprávněně ze závodů odvezly holky dvě zlaté medaile. Nic víc k tomu asi není třeba dodávat, těšme se na výkony našich příští týden na MČR.
Odpolední závod juniorek byl hodně vyrovnaný, o to cennější je vítězství našich závodnic jak ve dojboji, tak i ve finále. Závod juniorek byl pro mě osobně asi nejzajímavější, skvělé choreografie předvedly tradičně celky Chodova a Budějovic, do elity se ale i připojil celek Vinohrad. Vinohradské juniorky pro mě byly asi nejpříjemnějším překvapením závodu – Vinohrady zaznamenaly extrémní výkonnostní růst a jejich choreografie je také velice pěkná – jestli je to novým trenérským týmem nebo choreografem (na což bych tipoval), ale nevím, neb tolik „do kuloárů“ nevidím.
V každém případě v juniorské kategorii nebylo do poslední chvíle nic jasné. Chodovské juniorky, částečně asi i dáno domácím prostředím byly sice o fous výsledkově lepší a i méně chybovaly, nicméně Budějovice a Vinohrady uspořádaly velice napjatou bitvu.
Mě jen těší, že i bez Anny Tomkové a Belindy Königové je naše společka juniorek kvalitní – a dokládá to, jak široký kádr kvalitních gymnastek Chodov vlastně má.
Seniorská kategorie byla včera z estetického pohledu hlavně podívanou pro přítomné muže, z hlediska výkonnostního šlo hlavně o přípravu všech gymnastek na nadcházející MČR. V dané konkurenci byly nejlepší seniorky Chodova „MT“, což se snad i dalo papírově očekávat.
Kvitoval jsem ale, jak šly nahoru asi i díky novým pravidlům celky Přerova a Chomutova – jejich skladby jsou pěkné, hezky se na ně dívá. K tomu velkou roli hraje pro všechny kategorie i možnost „zpívaných“ hudeb – to je jistě posun k modernějšímu pojetí tohoto sportu.
Naše seniorky „Áčka“ se díky jedné skladbě s pěti kuželi neúčastnily finále stuh a míčů a ve dvojboji šly jakoby „mimo soutěž“, ale ukázaly ve finále kuželů, že jsou na tom opravdu dobře. Skončily druhé hned za našimi „hvězdami“ (promiňte, neumím ten tým nazvat, protože označení „mistrovská třída“ mi nepřijde moc familiérní, možná děvčata mají v rámci Chodova nějakou přezdívku, ale mně bohužel není známa). O třetí a čtvrté místo se tedy podělily celky Přerova a Chomutova.
Gratulace jak chodovským seniorkám tak i juniorkám za to, jak se zhostily se svými rolemi na tomto závodu. Byly opravdu důstojnými reprezentantkami klubu.
Diváci. To je další velice pozitivní kapitola včerejšího dne. Od startu závodu v 10:00, až do konce závodu v cca 16:00 bylo „narváno“.
Pro závodění je to skvělé, když se fandí a včera se fandilo „ostošest“. A to je, doufám, i důsledkem toho, že se diváci na Chodov Cupu dobře cítili. Udělali jsme totiž maximum pro to, aby to tak bylo.
Co se týče technického zabezpečení celé akce, musím tu pochválit SB Sound za to, jak jsme vše společně dali dohromady. LED obrazovka o rozměrech 4×3 metru, line-array zvukový systém d&b audiotechnik – to je něco, co, troufám si říci, není standardní součástí technického zabezpečení závodů. Na LEDce jel záznam z právě proběhlé sestavy, k tomu na ní běžely známky, všechno „zářilo“ (je prostě rozdíl mezi aktivním vyzařováním obrazovky a pasívním nasvěcováním plochy skrze projekci).
Fajn byly i takové ty malé „vychytávky“ – jako třeba „hvězdná obloha“ jako výkryt tribuny.
Bylo s tím dost práce a i během příprav hodně technických problémů, o to více si cením toho, že jsme vše vyřešili ještě před začátkem závodu a že vše proběhlo fakt bezchybně.
Pomoc rodičů? NEOHODNOTITELNÁ. Na škále 1-10 dávám 100 000. Každý věděl, co má dělat, maminky i tatínkové fungovali ve vzájemné synergii. Stavba i následné bourání proběhlo rychle, bezproblémově, precizně. Servis během závodu byl splenditní. Nevím, no, mohl bych tu napsat všechna jména všech organizátorů, ale to by trochu nesplnilo účel této recenze. Všem prostě posílám DĚKUJI. Jinak svůj obdiv nemůžu vyjádřit. Kdybych měl miliardy jako pan Babiš, tak postavím novou halu a všechny najmu na její provoz a komerční uspořádávání sportovních i kulturních akcí. Byl to prostě koncert.
No. I když jsem to neměl v plánu, tak mi dovolte poděkovat a napsat jedno jméno – moc děkuji Jardovi Tomanovi za jeho až karmajóginskou pomoc (pomoc bez ohledu na jakékoliv ocenění za danou odvedenou práci) při přípravě závodu. Jarda tam totiž v pátek se mnou byl od čtyř hodin de facto až do půlnoci, připravili jsme ve dvou následně vše pro hladkou přípravu celé haly od těch půl desáté.
Jemu můžete poděkovat za to, že jsme závod v pátek připravili za hodinu a půl oproti obvyklým cca třem hodinám. Jeho firma SATOM je naším dlouhodobým partnerem. Kdyby jste potřebovali pomoci na poli videotechniky, zabezpečovacích systémů, nebojte se na něj obrátit.
Abych to celé shrnul, Chodov Cup 2013 byl příjemnou a kvalitní klubovou „skorotečkou“ za proběhlým gymnastickým i obecně sportovním rokem. Myslím si, že nejen mně se „spirit“ toho závodu líbil. Bylo to profesionální, ale zároveň lidské, sportovní a snad i férové vůči všem, i když stoprocentně spokojení nikdy nebudou všichni. Myslím si ale, že včerejším Chodov Cupem jsme se opravdu ke spokojenosti stoprocentní všech hodně přiblížili. Respektive jsme pro to udělali vše, co bylo v danou chvíli možné.
Dojemný byl pro mnohé závěr celého závodu, kdy se loučila se svou závodní kariérou Martina Illichová a dále se bude ubírat směrem ku kariéře trenérské.
Dojemné pro každého zvlášť mohlo být vidět svoje závodnice rozesmáté a „na bedně“.
Pro mě bylo dojemné, jak se malé gymnastky styděly dojít si k Víťovi Veselému pro podpis. Víťa asi nebyl na takový zájem o autogramy připraven, proto mu po chvíli kartičky došly a musel se holt podepisovat do obyčejného bloku.
I tak to bylo ale snad i pro něj příjemné zpestření celé jeho letošní atletické sezony. Je to normální chlap, kterému „sláva nestoupla do hlavy“. Kéž by se mu v Riu zadařilo.
A kéž by se dařilo i nám dále rozvíjet náš závod, ale hlavně tu myšlenku, kterou ten závod v sobě skrývá. Je to myšlenka sportu, férovosti, respektu k soupeři a myšlenka „služby pro ostatní“.
Všem děkuji za účast na našem závodu!
Daniel Holý
