Backstage, an offstage area of a theatre
Naučil jsem se nové anglické slovíčko, tak vás s ním seznámím…Co je to „backstage“? Vyslov „bekstejdž“.
V jednom anglickém slovníku jsem našel vysvětlení, že „backstage“ = zákulisí = „area out of sight of the audience“ a nebo z wikipedie „..the theatre includes stage called „backstage“ or „offstage“ where props, sets and scenery may be stored as well as a place for actors awaiting an entrance“.
Složité – a že to není v češtině?. Určtě na AMU, DAMU, FAMU a jiných xMU mají ve svých skriptech své české definice, pro mne je zákulisí moderně-gymnastického sportu „vše, co se děje mimo závodní koberec“ Tzn. „rozcvičovací“ koberec – i závodní koberec při „rozcvičení na ploše“, rozhodčí a jejich melody boys/girls (pouštěči hudby, počtáři, nosičky lístků, atd.), diváci, batolata, párky v rohlíku… Takže když nastane pauza před nebo v průběhu cvičení, mám v žaludku dost jídla a píti, nebolí mne záda, ruce, kolena a zadek (to všechno jsou fotograficky dost namáhaná místa…), tak obracím svůj kanon i mimo „centercarpet“. Tady tedy zase tolik moc neplatí, že „to“ diváci nevidí – nevím, možná jo, možná ne, protože „mámo, de se na párek… nebo rači na panáka“….
Vznikají tak fotky, které jsou trochu „jiné“ než ty „správné MG fotky“. V čem? Záleží např. na úhlu pohledu. Mám většinou rád místo někde u koberce, kde se mohu přitisknout k podlaze, hodit na sebe ve stylu speciálních jednotek svůj parketovo-palubkový „maskáč“ a čekám na ty „top“ snímky. Z tohoto úhlu je vidět mnoho i mimo koberec – tj. pod stůl, pod cokoliv – ano, i pod sukně… Jojo, i tohle se dá fotit, ale v rámci autocenzury a pudu sebezáchovy zásadně nezveřejňuji. Jindy si našinec musí vylézt někam nahoru, odkud má zase jiný úhel pohledu – vidí do papírů, do tašek, do výstřihů, do talířů,… Tyto fotky také (viz výše…) nezveřejňuji – až na malé výjimky, jako „směs oblekonáčiní“ – je to zajímavé, jak si nakonec všichni (ou, všechny…) všechno rozeberou, „úředničina“ = zápisy promíchané s obloženými chlebíčky, „muzikoterapie“ = cédéčka popsaná tu více tu méně graficky zdařile – ono sledovat tato díla i z grafologického hlediska by nemuselo být od věci…
Samozřejmě, že vznikají fotky závodnic, jak se připravují na závod. Ne, nemusíte se bát, že vás budu fotit při převlékání…nejsem paparazzi a nepracuji pro bulvár nebo pana Pomeje… Při rozcvičování mimo koberec nebo na koberci vzniká řada „zajímavých“ – možná jak pro koho !?! – fotek, kdy nevíte, kdo cvičí, čí je to noha, čí je to ruka, která hlava patří ke kterému tělu atp.
Proto přijměte prosím tento úděl „populárních“ osobností – jste foceny stále, jste foceny bez upozornění, jste foceny ve všech pózách i nepózách a záleží jen na slušnosti – a odvaze – fotografů, webmasterů a jim podobných poťouchlíků, co se dostane na internet (protože ten jak známo snese všechno…). Všiml jsem si, že některá chodovská děvčata se dost často otáčejí a dívají se a hledají mně ve svém okolí (teda, aspoň si to ve své mužské ješitnosti myslím…). Ale nevím, jestli se dívají, jako že „chtějí fotit a jestli se teda dívám a fotím“ a nebo je to takovéto „bacha, už je zas tady ten ….“ Na tohle bych rád znal odpověď…. A kdo se nezeptá, ten se nedozví…
Tak se ptám, milé slečny: „Vadí? Nevadí? A proč po mně tak hezky koukáte“?
Posílám dänikovi pár fotek z backstage „Bohemka Cup 2009“, aby i ostatní viděli, co jsem viděl já. Jednalo se mj. o módní přehlídku (protože šlo o premiéry nových dresů – však to okomentovala i moderátorka závodu), zrcadlení (najednou tam byla děvčata 2x …), uvolněné pózy, protahování se, koukání se do zrcadla („jestli mi to tam vzadu nějak netáhne…“), líčení v „maxizrcadle“ a taky někdy dost adrenalinové situace, kdy při rozvičování s kužely to občas létalo jak ty kyje v Mrazíkovi… Něco na fotkách je, něco ne.. A je tam i ten mix těl a náčiní…
Berte i tyto fotky jako obdiv k vaší kráse, umu a vytrvalosti…
Váš fotogun
