O spotřebovávání moderní gymnastiky
Vážení přátelé, nemusíte se bát, téma posledního „předrepublikového“ článku nebude teoreticky-ekonomické.
Spíše poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak si ta potvůrka lidská mysl selektivně pohrává s realitou. No – posuďte sami – před pár lety jsme byli nadšení z každé medaile z každých závodů. Byli jsme šťastní, když jsme byli se společkou třeba i jen do první pětky, psali jsme o tom oslavné chorály a prožívali jsme upřímné štěstí s našimi dětmi, když „to zacinkalo“.
Mno jo, ale ono nějak v posledních letech se kvalita našeho klubu hodně zvedla, a s ní nejen naše výsledkové úspěchy a cinkání všudypřítomné, zvedly se ale i naše nároky a očekávání.
Je to prostě hodně relativní, stejně jako třeba hodnota obyčejné vody. Když máme teď na podzim velice časté mrholení, vody plné studně a studánky, cena té vody nám přijde v podstatě zanedbatelná. Kolik je však ochoten za trochu vody zaplatit již několik dní žíznivý ztroskotaný pilot na poušti? Asi by za ní dal vše, co jen kdy měl, má, nebo i do budoucna mohl mít.
Podobně relativní je i náš vnitřní psychický přístup k očekávání výsledků našich moderních gymnastek. Naše nároky na výsledková umístění se přirozeně díky dlouhodobému zlepšování kvality našich gymnastek (a jejich umístění) zvyšují. Všichni od každého závodu a našich dětí očekáváme možná nejen dobré umístění, ale tajně doufáme (přiznejme si to, prosím) i ve vítězství.
Já se proto ptám – jak bychom hodnotili vítězství (jakékoliv naší skladby) před, řekněme, 8 lety a jak dnes?
Je zřejmé, kam tímhle zamyšlením se mířím.
Vážení a milí přátelé. Náš klub má již skoro za sebou opět v mnohém nejúspěšnější gymnastický rok ve své historii. To je prostě fakt a nemá smysl ani více přibližovat, jaké výsledky našich gymnastek k tomuto hodnocení tento rok přispěly.
V předvečer posledního významného závodu tohoto gymnastického roku bych Vás všechny, milí gymnastičtí přátelé, rodiče i samotné gymnastky našeho klubu, chtěl poprosit, abychom si uvědomili ještě dnes večer hodně věcí.
Vzpomeňte si, prosím, na všechny ty cesty na závody v tomto roce – jednou bylo mlhavo, jednou krásně, jindy zase brzká, nebo už pozdní tma. Vzpomeňme si, prosím, na atmosféru jednotlivých závodů, na vůni jednotlivých sportovních hal (a jejich bufetů), na chuť každé naší medaile, na postávání okolo i na stupních vítězů našich gymnastek, na úsměvy, ale i zklamání, která naše gymnastky tento rok prožily.
Samotné gymnastky poprosím, ať si samy vzpomenou na to, o čem se se svými kamarádkami během roku bavily, co řešily, co prožívaly společně za pocity štěstí i samozřejmě někdy slz a zloby.
Vzpomeňme si na to, jak velkou a dlouhou cestu naše děti (a my s nimi) jsme zase v tomto roce ušli.
Protože tohle vzpomínání a vybavování si jednotlivých detailů nám pomůže dnes večer si uvědomit, že každý ten přítomný okamžik v tomto roce spojený s moderní gymnastikou měl na sobě něco příjemného, něco, co jsme prožili, něco, co nám pomohlo od zahálky anebo konzumní spotřeby čehokoliv jiného.
Často totiž teď přemýšlím nad tím, jestli si vlastně vůbec ještě v tom samém presu jsme schopni užít a vážit si toho, jak strašně daleko se naše děti za tenhle další rok posunuly – a my samozřejmě s nimi. Kolik příběhů jsme s nimi prožili, kolik zápletek jsme s nimi vyřešili – ať to bylo polepování jejich trikotů flitrami po večerech, nebo ať to bylo tedy to finální umístění na nějakém stupni vítězů a zadostiučinění z toho plynoucí.
Víte, já jsem letos byl jen na málo závodech, a tak jsem sledoval výkony našich v podstatě jen telegraficky. Dlouho jsem již necítil tu nervozitu a později zároveň i hrdost na naše moderní gymnastky. Řešil jsem tenhle rok spousta příjemných, ale také spoustu nepříjemných věcí (stejně jako většina z vás). Politické prostředí na Praze 11 doznalo nejvýznamnějších změn od samotné sametové revoluce. Věřím, že nové vedení radnice bude ke sportu přistupovat jinak, než to předchozí. Dělám pro to maximum. A při vymýšlení celkové sportovní koncepce na Praze 11, která povede k následnému transparentnímu a apolitickému financování sportu, jsem si sám se sebou přemýšlel nad tím, jestli je významnější vítězství, nebo samotná účast, jestli je významnější konečný cíl, nebo samotná cesta.
Jsem přesvědčen o tom, že ona Cesta je samotným Cílem. Že v onom každém přítomném okamžiku s moderní gymnastikou je ukryta ta Gymnastická Pravda.
Pravda o sportu, fair-play, sounáležitosti a přátelství, která s sebou sport přináší.
Pravda o vás, a o našich gymnastkách. Pravda o konkurenčních gymnastkách a jejich příznivcích, kteří prožívají to samé, a někteří třeba nemají takové štěstí, aby mohli tak často spotřebovávat úspěch, jako právě my.
Tak, jako je snadné najít Pravdu Univerzální, která je vzdálená jen 35 cm od naší hlavy (v našem srdci), a přitom bychom raději kopali holýma rukama 35m hlubokou jámu, je snadné najít smysl a uspokojení i v moderní gymnastice a nemusíme přitom nutně cinkat zlatem.
Milí přátelé našeho klubu, milí rodiče, milé gymnastky.
Zítra nás čeká ta Republika. Některým z nás se právě stáhnul žaludek. To zas budou nervy.
Moc vás prosím – nespotřebovávejme zítřek jako dnešní večerní televizní pořady.
Užijme si jednoduše ten zítřek. Máme, sakra, letos už přeci splněno. Zítra už bychom si měli jen užívat.
Jasně, bude to boj, ale vzpomeňme si na to, kde jsme byli třeba před 8 lety a kde jsme teď. Oceňme to, že máme vůbec to štěstí se nějakého MČR se svými dětmi účastnit. Oceňme to, že budeme jeden den fandit našim dětem a v podstatě hned se dozvíme jejich výsledek. Užijme si zítřejší vůni haly (i jabloneckého bufetu), užijme si cestu autem tam a zase zpět. Podpořme se všichni navzájem a umějme si zítřek užít s úsměvem.
Protože – úplně upřímně – je vcelku fuk, jak to zítra dopadne.
Ale naše Cesta k tomu zítřku – tu si, prosím, dnes uvědomme, znovu prožijme, znovu oslavme, znovu prociťme.
Do zítřejšího dne budu držet palce všem našim společným skladbám.
Budu se taky těšit na to, až to zítra skončí a pojede se domů. Budu se těšit na to, až se 18.12. pobavíme na vánoční exhibici a následné party.
Budu se těšit na to, co nás čeká v prosinci, možná jednom z nejpříjemnějších měsíců.
Budu se těšit na vaše příběhy.
!!!GO CHODOV GO!!!
Daniel Holý
