Chodov Cup 2012

Letošní Chodov Cup byl pro mě zase trochu jiný než ty předchozí.

Mým cílem hlavně bylo uspořádat letošní závody s co nejmenší zátěží přenesenou na rodiče. Kvůli závodu jsme se sešli pouze 5x na pravidelných schůzkách, což je výrazně nižší počet, než v předchozích letech. Tým organizátorů (hlavně nových „manažerských přírustků“ z minulého roku) letos i při nižším počtu než v minulých letech fungoval ještě efektivněji – a hlavně maminky „Marušek“ se tak staly základním stavebním kamenem organizace celého závodu.

V pátek jsem byl nadšený z manažerského vedení přípravy haly od paní Široké – to je další věc, ve které jsme se poučili z loňska – a paní Široká rozdala úkoly při přípravě tak, že celá hala byla připravena v rekordním tříhodinovém časovém limitu.

Technika zůstala – skoro – stejná. Respektive zůstala stejná až na to, že jsme poprvé v historii sportovních závodů v ČR zvučili závod zvukovou aparaturou D&B Audiotechnik. Tihle Němci totiž už po desetiletí vyrábí opravdu jedny z nejlepších „beden“ na světě – a jak jsem měl na naší Vánoční exhibici možnost poprvé na vlastní uši poznat – je to opravdu markantní rozdíl i pro laika.

Samozřejmě v případě „empétrojek“ pouštěných na závodech MG desetkrát vypálených a často se špatnými střihy to poznat tolik není. Ale určitě je hodně příjemné, že s firmou SB Sound již po dlouhá léta spolupracujeme a tak, jak rok od roku roste Chodov Cup, roste i tahle firma.

Závody? Mám pocit, že kromě technických „vychytávek“, které bychom mohli zavést (ale pouze pokud na ně budou peníze:-) ), mě už moc nenapadá, jak závod „esteticky“ vylepšit. To, co máme teď, je pěkné a můžeme jen přemýšlet, co udělat pro další ročníky za novoty.

Závod začal v 9:00 hodin, celý závod časově probíhal podle plánu – tak, jak bylo vše připraveno, nakonec i vše proběhlo.

Co mě už dva roky překvapuje, je, že se nám na závody hlásí málo českých gymnastek – kde však jinde, na kterých jiných závodech v ČR (a vlastně i zahraničí) mohou porovnat své síly s několika kluby z Ruska, Ukrajiny? Je to škoda, v tomhle závodním poli není důležité vyhrát, nebo se umístit „na bedně“, ale hlavně získat zkušenosti – právě proto si na závod takhle kvalitní gymnastky vlastně zveme. Umístění našich závodnic je až na druhém místě a jen něco, co nás může mile překvapit, nepočítáme nikdy s tím, že bychom kategorie na našem závodu ovládli – sami dobře víme, že bez srovnávání se se zahraniční elitou by se naše gymnastky mohly tak trochu „zaseknout“ na jednom místě.
Přesto se však našim závodnicím budu krátce věnovat. V nadějích mladších mě moc mile překvapila skupina „Marženy“ – jak jim teď po Poljski říkáme – moc a moc se jak Maruška Krištofová, tak Johanka Vondráková a Lucka Straková zlepšily – Símě Sokolově, druhé české nejlepší závodnici kategorie, tak vzniká tolik potřebná konkurence – i pro její vlastní další výkonnostní růst.

Při pohledu na výsledkovou listinu, ve které nápis „CZE“ je ve velké menšině, je patrný také nárůst výkonnosti u budějovických gymnastek – nejvíce ze všech mladých českých závodnic se líbila Denisa Hadačová, která nakonec skončila na hodně solidním 5. místě za 3 Ruskami a 1 Ukrajinkou.

Juniorky? Já se přiznám, že jsem neočekával, že se našim oddílovým juniorkám – a hlavně Lence Široké – tolik závody povedou. Závody se povedly ale všem našim juniorským reprezentantkám, které odcestují na MEJ – svou roli tady hraje jistě domácí prostředí, a tak na podobném závodu Hyundai-Fischer Cup se nejlépe z trojice umístila domácí Lenka Macháčková, na našem Chodov Cupu zase z tohoto tria zvítězila Lenka Široká. Erika Kupyrová však vypadala také výborně. Pro mě byla juniorská kategorie na Chodov Cupu vždycky „ta patřící Ruskám“, ale letos se něco zlomilo – ruskou nadvládu hodně silně narušila Lenka, Erika a zase Lenka – 3., 4., a 7. místo.

Juniorek jsme letos měli na závodu 43. Uf. Jejich dvojboj, chtě nechtě, musel diváky vždy alespoň na chvíli vyhnat ven na vzduch do slunečného počasí, protože takové množství sestav na pohárovém závodě nevydrží v kuse ani ten nejotrlejší divák. V každém případě jsem však zaznamenal, že diváci vždycky chodí zpět, „když se něco děje“ – když má startovat ve své sestavě gymnastka, jež si zaslouží pozornost – buď to byly Rusky Platonova či Čebykina (2. a 1. místo), nebo právě zmiňované juniorské reprezentantky – anebo – samozřejmě – závodnice Ideastav Chodov. Výborně totiž nakonec dopadly Anna Tomková i Belinda Königová, o pár míst následované Adélou Javůrkovou (bohužel rekonvalescentující ze zranění), Terezou Lohynskou (ta se umístila těsně za Adélou, dle jejích známek je zřetelné, že se rozhodčím především líbilo provedení jejích technických prvků) a Anetou Ježovou (Aneta společně s Terezou vyhrály před měsícem jeden z posledních pražských pohárových závodů pro juniorky na Sokole Královské Vinohrady-více v reportáži z 22.4.). Kateřina Hanusová i Karolína Kovačeva nepodaly vůbec špatné výkony, pro ně závod měl jiskru především z již jednou zmíněného sbírání zkušeností. Stejně jako pro Ivett Simotics, Nikolu Křepelkovou i mladinkou Terezku Kubínovou, zařazenou do našeho Sps.

No a pak už tu máme seniorky. Andrea Kheilová měla celkem smůlu v sestavě se stuhou (utržená karabinka), proto musela hodně bodovou ztrátu dohánět – upřímně řečeno ale na vítěznou Rusku Jefimovou by nejspíš nějaký ten bod stejně chyběl. Jefimova, ač ne tolik výrazná a ne tolik podporovaná narvanou tribunou, ukázala (samozřejmě i podporována převahou rusky mluvících rozhodčích), že ta ruská gymnastická škola je stále ještě před tou českou.

Andrea nakonec výborným výkonem ve třech dalších sestavách zachránila stříbrnou pozici pro české barvy. Na Andreu se dobře kouká, to je jasné, pokud zvýší tréninkové úsilí, měla by patřit k favoritkám letošního MČR.

Lída a Martina bojovaly o medaile také – nakonec skončily na čtvrtém a pátém místě. Martina svou bezchybností i náročností sestav nenechala jedno oko diváka suché, tradičně „svítící“ výkon Ludmily nenechal nikoho na pochybách, ze kterého vlastně klubu tyhle gymnastky pochází.

Kompletní čtyřboj jsme letos viděli u všech závodnic seniorské kategorie, a tak jsme mohli zachytit i velice dobrý výkon Sabiny Trublové (naprosto závodní typ gymnastky – zvláště před domácím publikem). Eliška Frühbauerová i Andula Rájecká (o ní později) uzavíraly celou letošní seniorskou špičku MZ Chodov Cup společně s Julií Sitarovou a Polkou Gromkovou.

Letos, stejně jako vloni, stejně jako předloni, stejně jako … a tak dále – stále stejné problémy v komunikaci s rusky mluvícími trenérkami a rozhodčími, všechny, ač milé, bohužel jazykově velice špatně vybavené, nečtoucí všechny materiály, které jim každý rok detailně pro závod poskytujeme – a proto tradičně zmatené jako lesní včelky na jarní mýtině plné všeho možného nektaru.

Víte, já jsem si vždycky myslel, že se to v těchhle státech bude postupem času zlepšovat, „internacionalizovat“ a „interdependencionovat“, bohužel však nic moc tomu nenasvědčuje. Pokud chce – například Rusko – být opravdu tou velmocí, zařazenou do skupiny BRIC (rychle rostoucí země Brazílie, Indie, Rusko, Čína) právem, pak se v téhle zemi musí něco změnit. To ostřílené „nás mnógo“ už v globalizovaném světě samo o sobě nemůže obstát. Ono je to těžké, stát, který prošel takovými strastmi, jako právě velká Rus, kdy přicházela zejména o svou inteligenci (druhou světovou válkou počínaje, stalinistickými čistkami a dalšími desetiletími politického útlaku konče), těžko může svou společnost emancipovat „ze dne na den“.

Nebo je ten problém zakotven ještě trošku hlouběji pod povrchem? No, ono totiž to „putinovské“ Rusko v mnoha aspektech splňuje atributy toho Ruska, které tady historicky vždycky bylo. Pár bohatých oligarchů vlastní de facto celou zemi a ruský národ je tak držen (asi záměrně) „na uzdě“ a moc nerozvíjen – protože by se právě mohl objevit někdo, kdo by byl hodně chytrý a vůbec by se mu to dnešní Rusko nelíbilo. A z takového Rusa má podle všeho Putin a jeho věrní ten největší strach.

Jinak – skupina BRIC je sice hezká globální zkratka, ale kdo z Vás si opravdu myslí, že Indie se dostane za pár let tam, kde je dneska Čína? Srovnejte si, prosím, Inda a Číňana a jejich pracovitost a co Vám z tohoto srovnání vzejde? Ne, dvě rozdílné národnosti, ale spíš dvě rozdílné bytosti, dva rozdílné druhy jako takové. Jako srovnávat kolibříka s lenochodem.

Jak na tom budou Rusové a Brazilci, kterým krásnou náhodou spadla do klína „nechutná a nespravedlivá“ zásoba nerostných surovin? To ukáže až čas..

Ale od politiky zpět ke gymnastice.

V každém případě jsme vždycky opravdu rádi, že mají tyhle kvalitní gymnastky stále takový zájem jezdit k nám na závody. To je bez debaty. A budeme třeba i doufat, že na Chodov Cup 2045, který bude organizovat Johanka Vondráková s Maruškou Krištofovou a Belindou Königovou na Marsu v nové hale MČ MarsPraha 11, přiletí ruská delegace v Sojuzu a při výstupu z aeroplánu řeknou místo „Zdrávstvujtě“, „Hello, dear friends“.

Exhibice? Mně se nejvíce líbili „Ropeskippaři“ – to byli dva „světlonoši“, kteří svým nadšením pro tenhle nový kondiční sport rozzářili po náročném dopoledni celou chodovskou halu. Brilantně si své vystoupení ale připravila i Dance Academy Prague, o tom žádná. Naše estetické gymnastky jsem bohužel kvůli přípravě konečných (dvojích) výsledků vůůůůbec nezachytil.

David Svoboda jakožto patron závodu byl pro mě asi nejpříjemnějším překvapením celé soboty. Nejen, že byl ukázněný a naprosto neegoistický, ale ke všemu i atraktivní pro všechno dámské publikum v hale. Pravda, na chvilku to tam odpoledne zvednul i jeden z nejlepších českých ragbistů Bob Voves (jak by řekli kamarádi z posilovny „fakt hrana“, jinak Bob si teď v létě bude brát patronku závodu Chodov Cup 2008 Táňu Bednářovou – s tou a jejich králíkem také na Chodov Cup dorazili), ale David Svoboda byl opravdu, jak jsem očekával ve svém článku před závodem, ozdobou celého turnaje. David si závodu užíval, užíval si i svou účast v komisi Miss a předávání dárků a ocenění zejména naší Missce, myslím si, ho muselo bavit. A tak to má být.

Miss Chodov Cup 2012 byla letos volena opravdu nezávislou porotou, neznalou našich oddílových dětí. I přesto vybrala porota jako 2. vicemiss Lenku Širokou, jako 1. vicemiss Ludmilu Semelovou a jako Miss nakonec zvolila Andreu Kheilovou.

Já jsem jim říkal po vyhlášení – „hele, dyť Andrea už to tady vyhrála, tak jste měli dát někoho jinýho a z jinýho klubu“, ale porota mě ubezpečila, že o její volbě bylo jasno naprosto hned a jednomyslně. Tak jó no. Opravdu byla nejhezčí.

Nástup na Miss? Přestože zmatené rusky mluvící… no, o tom už jsem psal, nakonec vše klaplo tak, jak mělo. Myslím si, že právě při volbě Miss všechny obvykle nakoncentrované dívky předvedou právě něco „přímo ze sebe“, něco, co umí teď a tady a co rády ukážou, protože je to prostě baví. Speciální cenu by měla získat Anička Rájecká – její nástup na Miss byl fenomenální a její medailonek mně i všem organizátorům vehnal slzy do očí. Stejně tak jako mě teď ještě jednou. Jejda, teď mi to káplo do klávesnice… Dobrý, je to utřený.

Volba Miss mi zase ukázala, že má smysl jí každý rok dělat – bavila nejen odbornou porotu (2 chlapi a jedná bývalá modelka – může být snad porota ještě odbornější?), ale i diváky, rozhodčí a hlavně – gymnastky samotné. A o to při téhle soutěži jde především.

Závěrem můj pohled na závod:

Podařilo se mi zredukovat dva lidi v jednoho (sebe), takže jsem měl tu čest napsat za jediný den do počítače odhadem 3500 čísel, de facto 13 000 ťuknutí do klávesnice. Klávesnice, já, i moje oči nakonec přežili, jen ta hlava mě bolela až do včerejška – proto jsem reportáž nemohl napsat dříve.

Nakonec ale vše klaplo, další Chodov Cup je za námi a já děkuji našim sponzorům, kterými letos byli:
Praha 11, hl.m. Praha, Satom, Pharmaservices, Hartmann-Rico, Nowaco, New Tech Production, Jihoměstská majetková a samozřejmě Wella a Ideastav.

Pak děkuji užšímu manažerskému týmu:

paní Strakové, paní Krištofové-Ryndové, paní Vondrákové, paní Tomanové, paní Trublové, paní Javůrkové, paní Kheilové, paní Illichové, paní Holé, panu Davidovi Holému, paní Šimůnkové, panu Lohynskému a paní Lohynské, panu Frühbauerovi, paní Široké, paní Tomkové, panu Vidlákovi, paní Kalendové, paní Pollákové, paní Zelbové a všem dalším, kteří se letos před, během a po závodu podíleli na jeho zdárné organizaci.

DĚKUJI!!!

Doufám, že 21.12.2012 opravdu bude konec světa, protože jinak budem muset Chodov Cup pořádat znova… Ale s tímhle týmem lidí? S takhle fajn maminkami a všemi dalšími budu rád pořádat Chodov Cup i na jiné planetě, pokud se ta naše přestane otáčet.

Daniel Holý