Rok 2010 a rok 2011 – jak bylo a jak bude?

Vážení přátelé, rok 2010, jak jsem již několikrát na tomto webu napsal, byl pro náš klub velice úspěšný.
Všichni si určitě pamatujeme, že jsem se po každém roce snažil sezonu shrnout. Přiznám se, že po roce 2010 se mi do tohoto „shrnování“ příliš nechtělo – ne proto, že bych o administraci stránek přestal mít zájem, ale proto, že se toho v roce 2010 jednoduše událo v našem gymnastickém mikrosvětě tolik, že „nahození“ všeho do článku by mohlo být pro čtenáře tohoto článku až nechutně zdlouhavé.

A všichni víte, že ke zdlouhavým komentářům bohužel mám tendence sklouzávat – a bylo mi to již i xkrát vyčítáno.
Na druhou stranu jsem si řekl, že asi i po roce 2010 se stanu tak trochu zpátečníkem, protože si prostě myslím, že si určité shrnutí rok 2010 určitě zaslouží.

Ano, předem se omlouvám za to, že kvůli tomu, že nám radost svými výsledky dělá drtivá většina všech našich závodnic, možná v tomto článku opomenu někoho jmenovitě zmínit – možná i proto se rozhodnu zmínit pouze ty naše závodnice, které vyčnívaly výsledkově nejvíce – ale doufám, že všichni budou mít tolik nadhledu, že pochopí, že nezmíněním právě jejich gymnastky nechci ukázat, že bych ji snad měl méně rád, nebo, že bych jí chtěně opomínal, či dokonce, že by v našem klubu byla méně důležitá.

Jaký vlastně byl rok 2010?

Obecně se dá říci, že to byl pro nás pro všechny velice náročný rok. Byl to rok turbulentní, rychlý, plný velkých zvratů a změn, ať už v lidských vztazích, nebo i ve sportovních vítězstvích a prohrách, plný rozchodů, zchodů (a schodů), svodů, intrik, ale i (doufám) pár náznaků pozitivního obratu, byl to prostě rok hodně náročný. Kvůli tomu, že se „pořád něco dělo“, bylo dost těžké udržet si odstup, udržet si moudrý nadhled, nenechat se prostě událostmi strhnout – protože poté, co člověk ke světskému cítění sklouzne, nejenom že je méně objektivní ve svém úsudku (a z toho mohou plynout chyby v rozhodování), ale – a to hlavně – může se člověk i vymezovat proti něčemu a naopak pro něco jiného – což v konečném důsledku může vést k nenávisti k onomu, nebo naopak přílišnému přitakávání onoho. A to už jsme úplně mimo moudrost a sklouzáváme k oné nechtěné subjektivnosti – bohužel moderní gymnastika je přesycena světskostí a sobeckostí vztahů, z čehož plyne i (funkcionářský) stav toho sportu jako takového.

Do dalších rozborů se zde již nebudu pouštět, doufám, že byl můj text uvedený výše alespoň trochu srozumitelný.

No a jaký bude rok 2011?

Vypadá to, že bude ještě rychlejší, než rok 2010 a že to tudíž bude ještě náročnější rok, než byl rok 2010. Rád bych se mýlil, nicméně tomu dle mého (samozřejmě subjektivního) názoru vše nasvědčuje. Proto bude pro náš klub esenciální, jak dobře spolu budeme v roce 2011 všichni vycházet, jak se budeme podporovat a jak moc budeme chtít na našem klubu a jeho výsledcích pracovat – na to, aby vše klapalo, musí naše gymnastky chtít pracovat a jejich rodiče musí dát jejich trenérům klid do přípravy. Protože uplynulé roky ukázaly, že naprosto dobře ví, co dělají – a dělají to pro naše gymnastky.

Na jaře roku 2010 jsme poslali tři závodnice do přípravy na ME ve společných skladbách – Andrea Kheilová, Dominika Červinková i Ludmila Semelová se staly stabilními členkami seniorského repre (pro první a třetí uvedenou závodnici to byl také první rok v seniorské kategorii vůbec), za což na ně můžeme být pyšní. Úspěšnou reprezentací našeho klubu i celé země svou přípravu děvčata společně s kolegyněmi z dalších klubů zakončila na ME v Brémách.

Mezitím se na jarní sezonu připravovala další naše „želízka“ – Lenka Široká potvrdila pohárovou formu a na jarním MČR získala titul absolutní mistryně ČR v kategorii naděje starší. Lenka měla sestavy postavené víceméně již pro juniorskou kategorii, takže je skvělé a je jejím osobním úspěchem, jak dobře se se svými těžkými sestavami potázala. Na Lenku se v roce 2011 já osobně moc těším – i když k jejím výsledkům v tomto roce musíme být méně nároční – Lenka se bude přeci jen první rok v juniorkách hlavně „otloukávat“ – ale možná se mýlím a všechny nás překvapí podobně skvělými úspěchy, jaké předváděla v roce 2010 v mladší kategorii.

Titul absolutní mistryně získala loni i Belinda Königová (objev roku 2011). Belinda se pro nás stala maximálně příjemným překvapením loňského MČR nadějí mladších – její kolegyně Anhelina i Anička v pohárové sezoně taktéž prokázaly, že mají na to bojovat na MČR o titul – Belinda byla z naší „svaté“ trojice nakonec nejúspěšnější.

Po návratu z brněnského tréninkového kempu se naše tři seniorky musely rychle přeorientovat na sezonu jednotlivkyň – a „přepnuly“ úspěšně – MČR v I.VT pořádané naším klubem vyhrála Ludmila Semelová, v těsném závěsu za ní byla Andrea Kheilová.

Úspěšnou jarní přípravu absolvovala i Martina Illichová – zvítězila na Akademickém MČR (podruhé za sebou), z MČR v MT si přivezla bronzovou medaili. Martina ukázala i na letošní vánoční exhibici, že manipulačně patří k rozhodně nejlepším závodnicím v ČR – není-li absolutně nejlepší. V roce 2011 má co obhajovat a těším se na její bezchybný styl.

Na MČR v MT se naše závodnice neztratily a tvořily početně nejsilnější výpravu ze všech klubů v ČR – MČR se účastnilo hned 6 našich závodnic. Blýskly se zejména Andrea Kheilová a Olivie Malá – o Martině jsem psal výše.

V červnu Chodov Cup – úžasný závod díky úžasné pomoci celého organizačního týmu – pozváni přijali kromě celebrit i místopředseda ČOV Dovalil, nebo náš pan starosta Dalibor Mlejnský – a účastnili se (aby se jako nenudili) i rozhodování o nejpohlednější závodnici Chodov Cupu.

Naše závodnice se v závodě neztratily – a seniorskou kategorii svými výsledky takřka ovládly.

Léto bylo pro nás všechny zaslouženým odpočinkem, já jsem ho sice skoro celé strávil s pěti druhy antibiotik a kamarádem, který se jmenuje Haemophilus parainfluenzae, v posteli, nicméně alespoň ten brutální odpočinek mi dal síly do podzimní sezony.

A že bylo na co se těšit – všechny naše společky měly našlápnuto – získávaly stabilně nejvyšší umístění na pohárových závodech, z MČR jsme přivezli kompletní sadu medailí – potěšily nás jak naděje starší, tak i juniorky a seniorky – prostě každý si nesl kus toho úspěchu na svých bedrech, protože za jejich dřinu to rozhodně stálo.

Naše „tři grácie“ měly podzimní sezonu na získání náskoku před zbytkem seniorské Republiky, nechť si ony samy zhodnotí, jak s oním náskokem naložily – tak jejich příprava v jednotlivkyních byla totiž myšlena.

Za celý rok na stránky zase přibyly stovky fotografií z Frühbauerovic dílny (moc děkuji) – a nutno uznat, že již moc nemají co zlepšovat, desítky článků – přesně jich tedy bylo 125 (průměr jeden za tři dny) – asi v téhle „ukecanosti“ jsme také získali prim mezi ostatními weby českých klubů.

A mě těší, že je náš web i nadále navštěvován, i když jsem, já zelený zlejšek, zrušil neregistrovanou diskuzi.

Pro ty, kteří si chtějí i nadále anonymně vylévat srdíčko, mám však dobrou zprávu – během roku 2011 chci mimo tyto stránky rozjet diskuzní fórum, které bude problémy moderní gymnastiky konečně možná řešit. Aspoň taková diskuze nebude nadále spojována s tímto klubem – ale třeba pouze se mnou – což, abych řekl pravdu, je mi upřímně úplně fuk.

Moje snahy i nadále budou směřovat k transparentizaci dnešní klientelistické a v roce 1970 zaseknuté moderní gymnastice, přestože tím riskuji, že by se někteří mohli „vydovádět“ na našich dětech na závodech – je to blbé, ale jak říkal už Palacký – „byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“ v jeho Idee státu rakouského z roku 1865, já říkám „byli jsme před současným Předsednictvem, budeme i po něm“ – a dovolím si ještě i dodat: „A mnohem silnější, než kdy předtím“.

V současnosti se pokusím(e) zvrátit výmysl o snížení počtu členů v SCMkách (nepodaří-li se to normální cestou, samozřejmě o celé kauze budu informovat Vás, gymnastickou veřejnost) – které mají za jediný cíl sebrat body SCMkám s větší členskou základnou, než má Brno.

Uvidíme, jak to všechno bude, v každém případě přeji všem klubům a hlavně samozřejmě tomu našemu, aby se jim rok 2011 co možná nejvíce podařil, aby je moderní gymnastika bavila čím dál tím více a aby se stávalo co nejméně toho špatného našim i jejich závodnicím – nejdůležitější je přeci udržet gymnastky u sportu a to se současným „rozdělením karet“ bohužel již není moc možné – vedení moderní gymnastiky je však samo proti sobě – kdyby dělalo vše proto, aby měli všichni stejné podmínky a pravidla, určitě by se v naší zemi rekrutovalo více gymnastických talentů. A o to by mělo jít především.

Nebo snad ne? 🙂

Závěrem bych chtěl hlavně moc poděkovat našim partnerům – firmě Ideastav, a.s., restauracím Carmelita, Cantina a Café Márnice, Praze velké i naší Praze 11 a společnosti DKV – jen díky našim partnerům jsme schopni připravovat v našem malém chodovském klubu ty nejlepší moderní gymnastky v této zemi. Proto chci našim partnerům poděkovat za důvěru, kterou nám po celý rok 2010 svěřovali, budeme pracovat na tom, abychom jejich důvěru nezklamali ani v roce 2011.

A náš klub?

Dostal se v roce 2010 konečně do plusu, což se jevilo před začátkem roku 2010 jako naprosto nereálné, ale díky psaní grantů po nocích a shánění partnerů jsme mohli tento hospodářský rok ukončit v černých číslech. Za to jsem moc rád, přeci jen za to v klubu zodpovídám, v každém případě již teď díky zaplacené regeneraci v prosinci či plně hrazeného MZ v Černé Hoře můžete snad i vidět první vlaštovky zlepšování.

To, jak moc budeme moci „lít peníze“ do našich gymnastek, se ukáže až po rozhodnutí o grantech, které nám na první půl rok budou přiděleny novým zastupitelstvem a sportovní komisí MČ Praha 11. Držte palce, ať nám to vyjde.

Rozhodně to zatím však není tak, jak si někteří myslí (jak jsem se během podzimní sezony dozvěděl), že jsme bohatí a „syslíme“ si pro sebe:-)

Našim gymnastkám moc děkuji za výkony a výsledky v roce 2010 a moc je prosím (žádný jiný instrument v kapse nemám) – choďte na tréninky co možná nejvíce, Vaši trenéři sice umí zázraky, ale pouze pokud Vy budete chtít zázraky zažívat.

A v posledních třech letech zažíváme opravdu jen zázraky…

Úspěšný rok 2011 přeje všem návštěvníkům stránek

Daniel Holý

(takovej ten co moc v tom klubu neni vidět, ale dost maká na tom, aby to nějak fungovalo)

P.S.: Ani to tak nebolelo, ne? Já jsem se fakticky snažil…:-)

P.S.2: Názory uvedené v tomto článku se samozřejmě nemusí shodovat s oficiálními stanovisky oddílu moderní gymnastiky při TJ JM Chodov, o.s., Praha – názory v tomto článku jsou názory jeho autora (překvapivě) – a autorem je i webmaster a tvůrce tohoto webu.