Olympismus, moderní gymnastika a fotografování – 3. díl
… a je tu poslední díl našeho povídání s doc. Dovalilem. O čem to bude dnes? O jeho vztahu k velkým sportovním událostem, o sportu zvaném moderní gymnastika a taky o naší „vlajkové lodi“…
JF: Kdybyste měl ukázat je jednu sportovní událost nebo jednoho sportovce ve vašem životě…
JD: To je velmi obtížné, byla jich celá řada, především všechny okamžiky spojené s českou účastí na olympijských hrách a ziskem zlatých medailí. Nicméně pokud mám přece jen vybrat, tak to byly dvě události: olympijské hry v Mexiku 1968, kdy po srpnu 1968 jsme to doma všichni neuvěřitelně prožívali – a potom samozřejmě zisk prvního hokejového olympijského zlata v Naganu v r. 1998, zlata v té nejsilnější světové hokejové konkurenci. A to včetně návratu do Prahy – bylo to poprvé a už nikdy se to nebude opakovat. Pak samozřejmě v současnosti prožívám to, o čem jsme se bavili před chvíli. Syn je trenérem fotbalové reprezentace „21“, pracuje s kluky od 17 let –jeho úspěch prožívám jako asi každý rodič. Teď postupili na ME – dva roky s „jednadvacítkou“ neprohrál. Je to samozřejmě sport, takže může přijít doba, kdy se zase tak dařit nebude… To jsou pro mně sportovní události, které stavím na vysoké místo. Ale pro mne je každá dobrá sportovní akce důležitá – třeba letošní Chodov Cup v moderní nebo Grand Prix ve sportovní gymnastice –a je pro mne vždy velkým zážitkem, všechno i ve svém věku 66 let prožívám velmi emocionálně a s upřímným obdivem k výkonům.
JF: Chodov Cup před lety vstoupil do pubertálniho věku a stala se z něj jedna z největších akcí moderní gymnastiky u nás. Proč jsem přijal moje pozvání a s čím jste na Chodov Cup přicházel?
JD: Já pociťuji jakousi vnitřní morální povinnost – a neberte to jako něco negativního – když mě někam pozvou, tak tam přijít. Můj kolega místopředseda ČOV pro sport Dvořák říká „nechodím tam, kam nás nezvou“… takže když mne někdo pozve, velmi si toho vážím a rád pozvání přijímám jako reprezentant ČOV. To je stránka řekněme oficiální. Jak už jsem se zmínil, mám sport rád jako takový a také moderní gymnastika mi přináší – jako technicko-estetický sport – spoustu mimořádných zážitků. Takže pozvánku jsem rád přijal jak z pozice sportovního funkcionáře, tak i sportovního diváka . Chodov Cup 2010 byla vynikající sportovní i společenská akce. Podařilo se vám vytvořit velmi hezké prostředí a fandící diváci i samotné gymnastky tomu dodaly atmosféru velkého závodu. Navíc, na našem loňském setkání v Plzni jsem trochu neuváženě prohlásil, že „velké závody“ v moderní gymnastice v Praze nejsou, tak jsem opravdu vaše pozvání odmítnou nemohl a musel se jít přesvědčit. Závod byl velmi dobře připravený, měl výbornou úroveň, měl jsem z toho upřímnou radost – a výkony gymnastek byly opravdu vynikající!!!
JF: Moderní gymnastika – co se vám vybaví, když uslyšíte toto slovní spojení?
JD: Už jsem to vlastně před chvílí řekl jinými slovy: moderní gymnastika se rovná krása pohybu. To snad vypovídá o všem. Pro mne jsou všechny sporty „krásné“ – ať se díváte na hokej, fotbal, atletiku a další – ale jen moderní gymnastika má v sobě mimořádný estetický náboj. Je to velmi obtížný sport, ale krásný na dívání. A myslím, že je nádherný i pro dívky samotné, že odpovídá takové té dívčí přirozenosti – ladnost pohybu, dresy, líčení, hudba… Tak to je pro mne moderní gymnastika.
JF: Jak vás – a možná i vaši manželku – závod zaujal po sportovní stránce?
JD: Já abych řekl pravdu, nejsem až tak úplný odborník, abych tu sportovní výkonovou stránku v moderní gymnastice postřehl. Mně se zkrátka líbí. Manželka je bývalá sportovní gymnastka, tak k tomu má trochu blíž a říká mi „tak tohle byl vynikající výkon po sportovní stránce“… já tam vidím zkrátka ladnost, krásu pohybu a soulad s hudbou. Někdy se přistihnu, že si říkám „tak tahle gymnastka má krásný dres, krásně cvičí, ta se mi líbí a dostane určitě hodně bodů“ – a rozhodčí na to mají jiný názor, posoudí jinak obtížnost, provedení apod. Jsem v tomto sportu zkrátka jen sportovní divák, ale divák velmi vděčný!!!
JF: Přijal jste – spolu s panem poslancem Miroslavem Svobodou a starostou Prahy 11 panem Daliborem Mlejnským – naše pozvání do poroty MISS Chodov Cup 2010. Jak jste se v této roli cítil – a už jste někdy v této „funkci“ působil?
JD: Ne, nedělal jsem to ještě nikdy a musím říct, že jsem se té roli necítil moc dobře. Asi to neumím, mně se tam líbila většina gymnastek – a když z nich mám vybrat jednu – dvě – tři „nejkrásnější“, tak je to pro mě dost stresující záležitost. Nejradši bych to nedělal a mohl sledovat krásu všech…
JF: Když vás pozveme na Chodov Cup 2011 – a oprostíme vás od této stresující funkce – přijmete opět naše pozvání?
JD: Bude-li to možné, tak velmi rád. Někdy není snadné sladit všechna pozvání, když třeba někomu s předstihem slíbím účast.. Ale jak říkám – bude to pro mne čest a přijdu rád.
JF: Děkuji vám za rozhovor a těším se za všechny chodovské gymnastky, funkcionáře a rodiče na setkání na příštím ročníku mezinárodního závodu v moderní gymnastice Chodov Cup 2011.
…pomalu dopíjíme (já jen kávu… jedu domů autem….), loučíme se a přejeme si zase někdy nashledanou. Toto slovo je asi dost profláklé a používáme ho dost běžně i bez toho, aniž bychom se s někým zase až tak moc chtěli potkat. Ale s doc. Dovalilem mi to přišlo takové jako… jako co? No – jako že se chceme potkat… A kde? Kde jinde, než na nějakém sportovišti…třeba v hale na Chodově!
