Olympismus, moderní gymnastika a fotografování – 1. díl
S Doc. PhDr. Josefem Dovalilem, CSc . jsem se při natáčení našeho rozhovoru setkal potřetí (už? teprve? …nejsem absolvent FTVS ani olympijský reprezentant. ..), naposledy to bylo na Chodov Cupu 2010, teď sedíme v příjemném prostředí kavárny v jeho oblíbeném francouzském stylu a povídáme si o sportu, olympismu, moderní gymnastice, fotografování…
Pro ty, kteří tohoto čelného představitele českého sportu neznají, začněme malým představením.
JF: Podle Wikipedie i stránek Českého olympijského výboru (www.olympic.cz) jste se narodil v r. 1944 v Kamenici u Jihlavy a…
JD: … musím vás trochu opravit, mým rodným městem je Třebíč, ale v dětství a mládí jsem bydlel v Kamenici, kde moji rodiče působili jako učitelé…
JF:…absolvoval jste jihlavské gymnázium a poté Fakultu tělesné výchovy a sportu (FVTS) University Karlovy v Praze. Tam jste se od asistenta vypracoval až na prvního „porevolučního“ děkana…
JD: … přes asistenta, odborného asistenta, následně vědeckou kandidaturu, docenturu – a vůle studentů v těch revolučních 90. letech byla taková, že bych mohl být děkanem,… a tak jsme po mnoha letech stal v r. 1991 prvním voleným děkanem FTVS a ve funkci jsem pracoval do r. 1997…
JF:… v mládí jste hrál hokej a basketbal, dělal atletiku i běh na lyžích…
JD: … všechno to byly přebory na místní a krajské úrovni v 60. letech v Jihlavě, běh na lyžích takové příležitostné závody, atletika pak i na vysoké škole za Slávii VŠ – ale nebylo to nic moc, žádná mimořádná úroveň úroveň, ale bavilo mě to…
JF… znalci sportu vás spojují především s ledním hokejem, kde jste dlouhá léta působil v realizačním týmu hokejové reprezentace…
JD:…k tomu jsem se dostal trochu zvláštním způsobem – já jsem se totiž spíš chtěl odborně profilovat v atletice. Na FTVS jsem se tehdy potkal s hokejovým trenérem Luďkem Bukačem a on měl v té době tendenci k sobě stahovat lidi, se kterými by se mohl o hokeji bavit a od kterých mohl něco očekávat. Doufám, že jsem ho v tom úplně nezklamal… Navíc jsem se znal z Jihlavy se Standou Neveselým a když oni dva začali hokejové národní mužstvo budovat, tak mně tam přitáhli… Před tím jsem ještě v hokejové Spartě u Luďka Bukače působil jako takový diskutér, spolupracovník, konzultant…
JF:… máte syna Jakuba, který teď působí jako reprezentační trenér úspěšné fotbalové „21“, která se momentálně kvalifikovala na ME (v době našeho rozhovoru mu právě Jakub volá z Dánska a oznamuje výsledky losování závěrečného turnaje v červnu 2011)….
JD: …Jakubovy úspěchy mi dělají velkou radost a občas o fotbalu diskutujeme, ale jinak jde svojí cestou…
JF:… v současné době jste znám především jako místopředseda Českého olympijského výboru – a to jako „místopředseda pro olympismus“. Mohl byste nám – sportovní veřejnosti –pojem „olympismus“ stručně vysvětlit?
JD: Rád, ale není to zcela jednoduché. Kdyby to mělo být v podobě encyklopedického hesla, tak je to „komplex myšlenek a ideálů, které vymezují olympijské hnutí a jeho filosofii“ – tj. ideál člověka vyváženého po stránce fyzické, duchovní i morální, snaha po sebezdokonalení, fair play, účast ve sportu jako právo člověka bez jakékoliv diskriminace, sport jako součást národních kultur, olympijské hry jako svátek sportu symbolizující kromě jiného také světovou solidaritu, mírovou existenci… To poslední zní u nás možná poněkud formálně – vždyť my tady žijeme od r. 1945 v prostoru, kde žádná válka nebyla. Všechno bylo od samotného počátku prosazováno Pierre de Coubertinem, který, jak známo, udělal pro obnovení novodobého olympismu nejvíc. A i když se společnost a její hodnoty jistě mění (někdy se mi zdá, že spíš k horšímu), nevidím důvod, proč o tyto ideály neusilovat i nyní. A nejen ve sportu.
JF: Tím jste mi málem odpověděl na další otázku – jak je v dnešní době komerce, nadvlády materiálna nad duchovnem a permanentních válečných konfliktů ve světě myšlenka olympismu aktuální….
JD: Možná víc než kdy jindy. Já bych komercionalizaci sportu neodsuzoval – sport jako celek si na sebe prostě musí zčásti vydělat – v tom já nevidím problém. Všichni víme, že bez peněz sport nelze dělat – otázkou samozřejmě je, kdo z toho profituje. A nebo kdo se na tom – často velmi dobře – přiživuje… Nevidím nic nemorálního na tom, když je někdo – ať je to herec, klavírista, sochař, vědec, inženýr nebo sportovec – za mimořádný a vynikající výkon odměňován. Ale nikdy by to neměl být výkon za „každou cenu“. Výkon má své limity – někdo se ve svém výkonu dostane dál a někdo prostě zůstane na té nižší úrovni. Možná to zní zase pro někoho formálně nebo jako nepotřebné pro dnešní dobu, ale Olympijský výbor má ve svém programu heslo „ušlechtilý sport“. Tj. sportovní výkon realizovaný ne za pomoci dopingu, ne za pomoci anabolik – a ne za „každou cenu“. A to za „každou cenu“ může mít navíc řadu poloh – já mohu soupeře nenávidět, nemusím mu podat ruku… Takže ještě jednou se vracím: olympismus ve své „krystalické“ podobě – to je sport s čistým svědomím.
… tady není konec našeho povídání s doc. Dovalilem, ale protože jsme toho probrali hodně a naši pískomilové mi pořád říkají, že moje články jsou strašně dlouhé, tak jsem to celé rozdělil na tři díly – takže teď je konec 1. dílu…… tbc… není v tomto případě zkratka pro nemoc, ale pro „to be continued“, takže počkejme si na další díl… a o čem tu bude dál? Stay tuned!!!
