Chodov Cup 2010 – krátce a stručně (jako vždycky)

Letošní Chodov Cup 2010 byl pro nás pro všechny tak náročnou gymnastickou akcí, že by musela být stejně náročná i reportáž z tohoto závodu napsaná.

Nejsem samozřejmě sadista, abych čtenáře trápil sáhodlouhými esejemi o tom, jak jsme to všechno letos zase zvládli, jak jsme zase vychloubační a musíme se pochválit, jak se to všem líbilo, protože v gymnastice se nesmí říkat, že se něco nelíbí, jak jsme byli všichni spokojení, že nám vůbec nebylo horko, že se
všem děvčatům muselo skvěle v tom vedru závodit.

Já jsem si totiž z letošního Chodov Cupu odnesl něco jiného – já jsem si totiž odnesl zážitek ze sportovně-kulturní akce.

Ačkoliv jsem viděl za počítačem cca 4% sestav (přesně tedy D: 1,05, A: 1,35, E: 2,4 – výsledná známka – 4,8…. a už jsem zase u toho…), všiml jsem si něčeho jiného – na Chodov Cupu totiž nebylo zase tak podstatné, kdo vyhrál, kdo prohrál, který rodič byl (pro změnu) zklamán tím, že jeho dítěti nevyšly jedny závody, který rodič byl naopak spokojený, protože se jeho dítěti závody moc povedly – to by mi totiž na závodech z toho všeho praskla hlava – mně osobně nejvíc potěšil jeden fakt.

Tím faktem bylo to, že jsme se všichni, jak závodnice, tak diváci, i organizátoři a my za rozhodcovsko-technicko-moderátorsko-počtářským stolem, možná i ty rozhodčí, Chodov Cupem dobře bavili. Když už jsme padali na h**u (ať už to bylo dusnem, nebo prostě zadáváním 3000. známky do počítače), vytáhla nás z toho všeho nějaká ta exhibice (jedno, jestli to byly nejvíce aplausu sklízející 3-5leté „Chodovské šachy“, nebo ten hezký a šoumenský a pro dívky tak atraktivní zpěvák a hlavně snowboardista ze superstár (těžko si dovedu představit marketingově úspěšnější hvězdu v českých vodách šoubyznysu)). S paní Hlavní i paní Asistentkou i paní Doktorkou byla letos zase jednou „prča“, s Juniorem koncentrace „volů“ za jednotlivými větami naší sporé konverzace s postupujícím závodem nezadržitelně stoupala.

Co se mně osobně nejvíc líbilo? Ta tolik v organizátorském týmu diskutovaná „představovačka“ závodnic pro Miss Chodov Cup – ačkoliv měly naše závodnice děěěsnýý strach, že to po 15 letech gymnastiky nezvládnou, vystoupit před diváctvem a předvést něco malého ze svého umu, konečný výsledek tohohle v českých gymnastických vodách neviděného projektu byl více než vynikající. Všem závodnicím juniorské a seniorské kategorie moc děkuji, protože udělaly prostě a jednoduše dokonalou show – která se musela všem přihlížejícím moc líbit. Tohle byla propagace sportu MODERNÍ GYMNASTIKA.

Chodov Cup 2010 a úroveň závodnic?

Kdo viděl seniorskou kategorii „našlapanou“ českými a zahraničním závodnicemi, ten nemá o čem pochybovat. Závodnice se probojovaly do finále s minimálním náskokem – jedinou závodnicí, která své soupeřky převyšovala a nakonec s náskokem vyhrála, byla ukrajinská závodnice Zahorodnya. Dál už to byla bitva Česka s Filipínami a Portugalskem – vyzyvatelem byly chodovské a budějovické závodnice, ani chodovské, ani budějovické se nenechaly zahanbit.

Vítězství Anheliny Moshkoly v kategorii nadějí mladších?

Sen.

Umístění dalších našich závodnic napříč kategoriemi? Vezměte si, prosím, pro srovnání loňské výsledky a porovnejte si výsledky s letošním ročníkem – kdybych to zprůměroval, jsme tak o půlku lepší.

Takový posun za jeden rok? Senzace. Doufám, že za to našim trenérům, kteří od zimy měli asi dva volné víkendy, pořádně poděkujete.

Zase jsme se s Chodov Cupem posunuli. Já jsem za to strašně rád. Byl to závod jak má být, byla to propagace sportu MODERNÍ GYMNASTIKA, jak má být.
Tým fungoval skvěle, diváci byli letos kvůli vedru bohužel slabší, i když vrchol závodu – souboj kategorie seniorek – byl fenomenální.

Ať žije Chodov Cup 2010!!

Rád bych napsal, že se na Vás na všechny budu těšit na Chodov Cupu 2011, ale teď o závodech nechci nějakou dobu slyšet:-D

Né, samozřejmě – přijďte na Chodov Cup 2011 – protože kdo letos nebyl na Chodov Cupu 2010, ten neviděl nejlepší gymnastickou akci letošního roku.

Mně je totiž fuk, jestli bude někdo „mektat“, že naše závody nebyly tak dobré, že naše závodnice „špatně provádějí prvky“ (čehož si od některých „odborníků“ hrozně vážím), my to totiž neděláme pro to, abychom se někomu zalíbili, abychom někoho trumfli a pak se mu mohli smát – my to totiž děláme pro ty holky, které celý rok dřou, aby se mohly představit na super závodech, které si užijí, a kde jim bude dobře nehledě na to, kolikrát jim spadne na hlavu kuželka.

Hezký večer všem přeje

Daniel Holý