Vánoce…
Ano, Honzíku, Janičko, Petruško, Daliborku, jsou tu zase Vánoce! Čas míru, pohody, štěstí, Vánočních pohádek, Mrazíka, a všech těch krásných věcí, které tak rádi každý rok zakoušíte, ale všichni už se těšíte na to, co najdete na Štědrý večer pod tou jedličkou, smrčkem, umělým plastovým stromkem, palmou atd.
Začne to zase už ráno, Honzíku, Janičko, Petruško, Daliborku, kdy nebudete moci dospat, kdy se Vám bude celou noc, převalujíce se, zdát, jak ten hodný Ježíšek klade dárečky pod stromeček. Celý den se postíte, abyste viděli zlaté prasátko (Já ho jednou fakt viděl, ale jen chvilku, za oknem) a celý den budete odpočítávat hodiny a minuty a i ty na Štědrý den tak sakra pomalé vteřinky, aby jste se co nejrychleji přibližili k onomu osudnému večeru.. Budete přemlouvat nestíhající a lehce nervózní maminku, která se celý včerejšek až do noci patlala s výborným bramborovým salátem, aby se na dnešek náležitě na balkóně (protože lednička je už plná) rozležel, budete jí přemlouvat, aby večeře byla už ve čtyři, nebo nejlépe už ve dvě, abyste ty dárečky mohli rozbalovat mnohem dříve, než všechny ostatní děti z ulice.
Maminka se shovívavým úsměvem bude neoblomná, bude myslet na to, jestli se tatínkovi ten nový posilovací stroj na břišní partie, který mu kvůli přibývající váze tak nějak trochu z pomsty a trochu z toho, že už se na jeho pivní bříško nemohla koukat, k Vánocům u Olgy Šípkové ve fitku koupila.
Tatínek bude celý den sedět s doutníkem Henry Winterman´s (který smí jen na Vánoce) v křesle a bude Vás tak trochu sarkasticky napínat, milý Honzíku, Janičko, Petruško, Daliborku, a říkat Vám, že letos možná Ježíšek nedorazí, a že to asi z Krkonoš nestihne, že je na dálnici děsná kalamita a hrozně moc sněží.. Ale na to mu Ty, milý Daliborku, nadějný meteorologu a držiteli cený „Malý Meteorolog“ určitě hnedle odpovíš, že u nás už pár Vánoc nesněží a kór na dálnici, že ne, protože jsou tam velkýýýý sypače, který ten sníh bez problémů rozjezděj. Na to se tatínek usměje, pomyslí si něco o tom, jak to má šikovného syna a že je na něj pyšný a bude si dál číst knihu, kterou dostal od maminky (pardon Ježíška) minulý rok, a k jejíž čtení se dostal kvůli celoročnímu shonu až dnes.
No a pak už se to bude všechno blížit, kolem čtvrté hodiny přijde babička s dědečkem, dědeček Vám, milý Honzíku, Janičko, Petruško, Daliborku, ukáže, jak se mu s novou umělou kloubní náhradou už dobře chodí a Ty, rozdováděný Honzíku, hnedle přineseš z pokojíku magnet a budeš zkoušet, jestli ta nová kloubní náhrada magnetuje, což bude dědečka trošku šimrat, ale nebude mu to na ten Štědrý den přeci vadit.
Babička si akorát ve dveřích vezme zástěru, převrátí mamince kapří řízky a i ty kuřecí, pro Tebe, Janičko, a okomentuje mamince salát, že ty kostičky jsou moc velké a že by tam dala trošku více octa, protože je trochu málo kyselý. Maminka, stále lehce nervózní, se na ní s úsměvem a naoko oboří a celá rodina se tomu ze srdce zasměje. Jsou přeci Vánoce a nejde se na někoho zlobit.
No a potom, co maminka tu polévku z jiker a hlavy kapříka ohřeje a finálně ochutí, bude vše hotovo (babička mezitím nepozorovaně přidá mamince do polévky další muškátový květ, aby si toho nevšimla) a maminka zavelí „Ke stolu!“..
Honzík, Janička, Petruška a Daliborek se vřítí z pokojíku, kde do teď sledovali pohádky (Mrazíka), málem srazí před tatínkem dřepujícího dědečka (aby ukázal rozsah nové kloubní náhrady) v obýváku a přiřítí se co nejrychleji ke Štědrovečernímu stolu. Babička se tomu, popadajíce se za sympaticky velké bříško, zasměje a dědeček nakonec taky, i když utrousí něco o tom, jak ti mladí jsou dneska divocí. S tatínkem mezitím dědeček doprobere, jak je vlastně ten Topolánek nakonec dobrý premiér a že to s těmi všemi reformami najednou trochu přehnal, ale že lepší než ten puchejř a mocichtivec Paroubek (Já, děti, žádný politický názor nemám, díky tomu, že jsem chvíli na zemi, chvíli nad ní, a chvíli i pod ní, je mi to celkem šumák). Babička je poprosí, aby se aspoň na ten Štědrý den o té politice nebavili, načež se oba, jak tatínek, tak dědeček, na sebe významně podívají, jakože tomu babička vůbec nerozumí.
Tatínek ještě poprosí nejstarší Petrušku, aby k nelibosti ostatních sourozenců, kteří to berou jako zbytečnou čas nabírající provokaci, přečetla malý úryvek z Bible, aby si všichni uvědomili, proč že vlastně u toho Štědrovečerního stolu sedí. Všichni se při tom drží za ruce a je jim dobře.
Po tom už začne celá rodinka dlabat a vy, milí Honzíku, Janičko, Petruško, Daliborku, už stejně ani tu chuť kapří polévky, ani tu chuť řízků a bramborového salátu nebudete vnímat, protože Vás už stejně jenom zajímá, co jsem Vám Já přinesl pod ten stromeček..
U večeře se povídá, popíjí, Vy to, milé děti, zase berete jako děsnou provokaci, ale ono je to vlastně jedno, toho Ježíška už Vám snad nikdo nevezme a když jste celý den čekali a i toho Kubu k obědu snědli, tak to snad vydržíte.
No a pak už to přijde, tatínek Vás všechny pošle do pokojíku, milé děti, a začne s maminkou a se Mnou a s babičkou a dědečkem dávat pod stromeček ty krásně vypadající dárečky, na které jste se tolik těšili.
Ty, Honzíku, Janičko, Petruško, Daliborku, stojíš přilepen uchem na dveřích pokojíku a posloucháš, jestli náhodou toho Ježíška neuslyšíš pracovat v obýváku, ale on ne a ne být slyšen a rozpoznán.
Najednou se ozve krásný a celý rok očekávaný cinkot zvonečku, který věstí, že už to ten Ježíšek zase v rekordním čase stihnul všechno pod stromek připravit, a Vy se vřítíte, podrážejíce jeden druhému nohy, do obývacího pokoje, kde v křeslech a se slastným úsměvem, který mají za rok jen jednou, sedí babička, dědeček, tatínek a maminka. Tatínek Vás, milé děti zastaví, zklidní Vaše vášně a určí, že letos tu hooordu dárků bude zpod stromečku vytahovat a rozdávat Honzík s Petruškou a ti se svědomitě pustí do nejdůležitější práce celého roku.
Pak už si všichni jen budete užívat, poslouchaje a později i zpívaje Vánoční koledy, rozbalovat a rozbalovat, ukazovat ostatním a zkoušet, budete dělat šílený nepořádek balícím papírem po pokoji, což se ale jednou za rok toleruje. Dárky od maminky, tatínka, dědečka a babičky (dohromady, protože dědeček nerad nakupuje a už „tomu nerozumí“).
Užijete si zase jednou za rok ty sympaticky nepoužitelné dárky od babičky (někde už babičky rezignovaly a dávají vnoučatům „pětikilo“, nebo co Já vím kolik, ale to Já neuznávám, milé děti, Já si jednou za rok rád ty těsné trenýrky a plandavá XXXXL trika (alias: „Ty jsi zase letos hrozně vyrostl, tak jsem ti musela koupit zase o něco větší“) rád rozbalím a tu radost Mi udělají). Užijete si ale určitě i ty krásné dárky, co jste si celý rok přáli a co Vám Ježíšek letos přinesl a přesně se trefil do Vašeho vkusu. Aby ne, je to přeci Ježíšek.
A asi po těch dvou hodinách vysilujícího rozbalování budete všichni šťastní a vyčerpaní sedět na pohovce a budete si říkat, jak to byly zase jednou hezké Vánoce.
Babičku s dědečkem odveze tatínek domů, protože dědeček musel přeci ochutnat ten koňak, co dostal, takže nemůže řídit, za což mu babička trošku vyčinila. Ale jednou za rok to přeci nevadí.
No a pak?
Pak už půjdete jen všichni spát (o něco později než obvykle), milí Honzíku, Janičko, Petruško, Daliborku, přesunete si všechny svoje dárečky do pokojíku, maminka po Vás uklidí všechen ten nepořádek v obývacím pokoji a ještě chvilku si s těmi všemi dárky budete v pokojíku hrát. Pak už jen sladké snění a usínání s pocitem dokonalého štěstí.
Maminka s tatínkem si ještě chvilku budou povídat, otevřou si spolu lahev exkluzivního Portského a potom půjdou, s příjemným pocitem uvnitř sebe, spát.
Tak se to zase jednou hezky všechno vydařilo.
Veselé Vánoce Vám přeje
Ježíšek