Rok 2010 – nevážně vážně.
Levou rukou jsem si utřel pusu umazanou od tradičního cukroví (zn. babička), pravou rukou ometl z trika (zn. noname) drobky z vynikajících perníků (zn. manželka), levou nohou odšoupnul papíry od vánočních dárků (zn. Ježíšek – ver. 2009) a pravou nohou si přisunul ovladač k televizi (zn. Shikmeoči). Po tomto sportovním výkonu, který mne stál nemalé úsilí, jsem se rozvalil na sedací soupravu a zmáčknul ovladač. Cvak – Play.
Na televizní obrazovce marešovského rozměru (2,4 x 1,3 m, 7 megakorun) na gymnastický koberec nastupuje v přiléhavých trikotech pětice dam se stuhami, na tribunách sedí plejáda mladých a krásných moderních gymnastek z celé republiky a začíná gymnastická silvestrovská estráda. (Pozn. Mám na mysli tu vtipnou, úsměvnou, nevulgární, nenovákovskou estrádu, kterou uměl krásně konferovat komik z největších – pan Vladimír Menšík. Celý vtip téhle silvestrovské zábavy byl založen na tom, že se sešli herci, zpěváci, moderátoři a jíné známé a populární osobnosti – politici to nebyli, protože v těch dávných dobách politici nebyli populární – a dělali si navzájem ze sebe legraci – ba co dím, dokonce i srandu). A vystoupení pokračuje – Brodová švihem odhazuje stuhy (i část dresu), dvojice Holá/Šimůnková krásně stuhy chytá a točí nekonečné piruety a Horvátová s ladností sobě vlastní následně 3x tam i zpátky proskakuje stuhy vytvarované do ?. Celý kvartet se bleskem shlukuje, kmitá stuhami a vytváří bazén. V očekávání katastrofy a těžkých úrazů zavírají oči, protože bazén bude skákat jejich posila z jiného pražského klubu. Rozběh, nadhoz, odraz a…
Cvak – Pause…
Zde si laskavý čtenář doplní svoji představu o dalším průběhu nejen tohoto prvku, ale i celého průběhu této virtuální estrády. Protože jakékoliv další naznačení – kdo byla ona posila, jak dopadla ona i ony, jak reagovalo publikum, jak pokračovala estráda – by jistě vyvolalo další negativní emoce u mnohých, tak proč si hned na přelomu roku nabíhat na vidle – že, däniku… Když to nejde s humorem, podívejme se na tu letošní sezónu trochu vážněji. Nemyslím tím s brekem a slzami a ani se nevěnujme výsledkům. Proč? Protože tomuhle sportu nerozumím, při kotrmelci se praštím do hlavy a stoj o rukou – můj exceletní cvik – už asi 20 let neudělám. To mi ale dává možnost se na některé věci dívat s odstupem a nezabíhat do detailů a odborností, které ponechám odborníkům typu IFka, dänik, ČSMG, progym apod. Jaký byl tedy ten letošní rok 2009 a co bychom si z něj měli vzít do toho roku příštího dvoutísícíhodesátého?
Byl hodně o toleranci, humoru, respektu, profesionalitě, zodpovědnosti, dřině, fair play, dobré partě a hlavně zdravém rozumu.
Profesionalita? Jak to souvisí s tím, že závodnice nemají statut profesionálních závodnic? Není to o ničem jiném, než o profesionálním přístupu – k tréninkům, k závodům, k oddílu, k soupeřkám a vlastně ke sportu jako takovému. Ano, někdy to táhne víc jinam – např. shopping je dost moderní aktivita – ale nevím, jestli tenhle atribut moderní doby dá do života tolik jako sport. Sport, dělaný na úrovni a vážně. Jasně, nic se nemá přehánět, ale bez námahy, bolesti a odříkání to ještě nikdo – a není to jen o sportu – nikam nedotáhl. A nebo měl zatracené štěstí, tatínka, maminku a další příbuzné buď hodně vysoko a nebo zatraceně při penězích…. Co bylo letos velmi profesionální – ty bylo úsilí zdržet všechny 4 společky, tj. slovy dvacetdva(!!!) závodnic, ve zdraví až do Mistrovství republiky společek. Jasně byly i jiné závody, byly i závody jednotlivkyň. Ale společky jsou v tomhle specifické – když se něco nepovede, tak to odnesou i další… I přes různé snahy jít do kina v době útočící prasečí chřipky nebo jistě zajímavý pokus zjišťovat teplotu páry vařící se vody – byly to nervy. A stačila jedna blbá formulace do smsky nebo emailu, kdy se v nich náhodou objevili slovíčko „problém“ – to trenérky padaly do mdlob, že celé úsilí šlo do kopru (slušně řečeno..). Ale povedlo se – a to díky všem. Všem, které pochopily, že pro tenhle závod si něco stojí odříct.
Fair-play. Gymnastky mohou jen trénovat, trénovat, trénovat a zase jen trénovat – a občas ukázat své umění na závodním koberci. Víc nic – gymnastika není kontaktní sport, nelze tedy někomu nastavit nohu, vrazit ho na mantinel, loktem vyzkoušet soupeřovi tvrdost lícní kosti. Lze jen ukázat, co jsem se naučila a jak mám pevné nervy – a vše ostatní je v rukou pravidel a jejich výkladu ze strany rozhodčích – a snah to „někdy někomu osolit“. Kdo říká, že to tak není, žije asi v jiném světě. Protože ve sportech, kde se nehraje na branky a vteřiny, to tak prostě je. A „úžasné“na tom je, že to prostě nejde dokázat… Kdo se kolem gymnastiky, krasobruslení, tance, atd. pohybuje, tak moc dobře ví o mnoha aférách a aférkách, o nekonečném hledání optimálního způsobu hodnocení a o snahách říkat, že je vše objektivní. Protože tohle prostě v naší kultuře zmizet nemůže, tak ať toho je v příštím roce aspoň minimum… Prosím…
Moderní gymnastika je ryze ženský sport. Teda, aspoň zatím… Ženské se už dávno začaly hrnout do vzpírání, boxu a teď nově i do skoků na lyžích (ale do Vancouveru jim to zatím bylo zatrhnuto…) Ženský (holčičí, dívčí, dámský,…) kolektiv není z psychologického pohledu žádná brnkačka – s tím se taky nic nenadělá, to je fakt. Chlapi si vynadají, v horším případě dají facku – a zase to jde. Že se nám to letos v jednu chvíli trochu rozjelo? Taky poučení… a možná dobře, že se „to“ stalo, prostě „škola života“. Chodovská výchova má zatím v této oblasti úspěch – holky jsou parta, fandí si, na vánoční exhibici bylo moc milé vidět vedle mistryň i ten potěr, který je jednou bude nahrazovat. Občas se mi však zdá, že jinde to „velké pomáhají malým“ jde přeci ještě o trochu líp – inspirujme se… a buďme nadále k sobě tolerantní.
Respekt. Pamatujete na jednu pohádku, kde se zpívá „Ten dělá to a ten zas tohle – a všichni dohromady udělají moc“?
Určitě by naše studentka FTVS uměla udělat rozcvičku (s oblibou o ní píše na FB…), jistě by studentka MFF UK uměla sečíst body v zápise, jistě by naše choreografické duo AneLen dokázalo udělat hezkou sestavu. Jistě by Luděk uměl udělat hodinu baletu pro „příchozí“ nebo hosty hotelu, jistě by Iveta uměla do šuplíku vystřihnout nějakou vynikající choreografii a Markéta by se raději prohrabávala korálky a rozjížděla business třeba někde v Africe (např. za 10 koupených souprav 10 minut aerobiku zdarma…). Ale jedni bez druhých – nějak to není ono… Chápete? Respekt, jak uvnitř oddílu, tak i mimo něj. Jde přeci „jen“ o sport – a když nejde o život, tak jde o „píp“. Respekt k výkonům závodnic, trenérů a rozhodčích – každý dělá, co umí – když je to fairplay. Buďme tolerantní a opět si navzájem fanděme a tleskejme, jako tomu bylo na letošních závodech. Fantastická atmosféra, když všichni tleskají všem…a nejlepší vyhraje.
Emoce – kdo je nemá, má/nemá výhodu. Udržet nervy na uzdě na koberci nebo mimo něj – to je umění. O koberci nemohu říct nic (maximálně ho s odporem sobě vlastním doma vyluxovat…), ale mimo koberec – to se dají dobře vstřebávat – i ventilovat – emoce. Křik, jekot, tleskání, bušení – to je život nás rodičů, kteří z tribun nemůžeme vůbec nic ovlivnit. Jen držet našim zlatíčkům pěsti, z hluboka dýchat a myslet, že to dobře dopadne „dyž už tanaše holka tolik trénuje, že jo, pani…“. Je zážitek stát s foťákem u koberce, být obklopen vším tím hemžením a fanděním, nechat si strkat do rukou a nohama jemně odhrnovat ty nejmenší, které se odkudsi proplazily až ke koberci. Je zážitek vidět trenéry, jak skáčí ten pověstný metrdvacet do stropu, jak „spolucvičí“, jak řvou jak tuři (opět se jim omlouvám, ale stále mne jiné zvíře nenapadá 😉 a jak jsou po té sestavě zmoženi a udýcháni stejně jako holky na kobereci. A po závodě se potkat u mekáče a užívat si ten blivajz, který má v tu chvíli chuť těch nejvybranějších pochutin, které kdy měly pohádkové princezny na slavnostní tabuli.
Dřina – lehčí to už nebude. Kdo dělá sport aspoň trochu na úrovni a chce to dotáhnout výš, musí si projít tím, co mají za sebou Oli a Domča. Ale nejenom ony. Ty tréninkové maratóny od pondělí do pátku – a často ještě i v sobotu – to je řehole. Proto máte obdiv nejen za tu dřinu na koberci, ale i to doma – učit se na gymply, matfyzy, eftévéesy, základky – to není jednoduché. Že pak už nezbývá čas na úklid pokojíčku? No, neznám na to jiné řešení…než to někdy časem trochu jako nějak uklidit…
Humor a zdravý rozum? Ano – bez něj bychom se někdy asi zbláznili. Ty nesmyslné telefonáty, že „v tomto článku na vašem webu bylo uvedeno, že….“ Vážení, jděte k šípku ti/ty, kdo nerozumíte humoru. Ani jednou se nikdo z nás nepokusil nikoho zesměšnit – a že těch možností bylo. Vystupování některých trenérek a rozhodčích si o to přímo říká. Humor je někomu vlastní, někdo ho má trochu specifický (např. dänik a já, poslední dobou si teda nabíhám víc já…), někomu se trochu humoru líbí a jiný v tom vidí zneuctění čehokoliv. A někdo o humor nestojí vůbec a bere jen to vážné. Sorry, pak ať si dá naše stránky na blacklist. Kdo si pamatuje dávnou diskusi na lopuchu, kdy oslovení „hyena“ patřilo k těm běžným a věty plné slizu a hnusu padaly jedna za druhou, tak náš web musí považovat za novodobého Gutha-Jarkovského.
Dobrá parta – to je základ všech aktivit kolem koberce a mimo něj. Kdyby nebyla ta spousta ochotných duší a rukou všeho věku, tak bychom asi těžko mohli pořádat cupy, republiky, welcomehomeparty, afterparty a jiné akce. Kdo je v tom namočen, tak nezná před těmito akcemi jistotu toho, že se včas dostane do postele, že ho v noci nebude rušit smska a že si nehne se zádama při stavbě tribuny. Vyhlášené pochutiny maminek a babiček, dänikovo profesionální ozvučení haly, rodinné prostředí vinárny u Matsakyanů (tady jim uděláme malou reklamu – je to na adrese Počernická 632, Praha 10 – Malešice)…jo, dalo by se pokračovat. Myslím, že v zapojení generací a rodičovstva máme know-how, které bychom mohli vyvážet – jinde to tak dobře nastavené nemají. Tak snad to bude pokračovat dál v roce 2010!!!
Čeká nás rok 2010.
Opět bude vycházet a zapadat Slunce (snad jediná jistota…), bude se chodit do školy (to vám závidím…), letní prázdniny budou stále jen 2 měsíce (stejně jste furt doma…), budeme chodit do práce (doufejme, protože bez práce nejsou koláče, dresy, náčiní, oddílové příspěvky…), budeme mít novou vládu (snad konečně…) – a budou zase tréninky (ty trenéři si fakt ale pořád vymýšlejí…), závody (určitě zase budou nějaké medaile a poháry…),, přebory (nemlich to samý…), mistrovství republiky (letos to teda vyšlo, co?) a i mistrovství světa (gavaritěparuski?)…
I pro letošní rok – podobně jako vloni – jsme se podívali na ten letošní rok z pohledu astrologie. Rok 2010 je podle čínského horoskopu (učme se i čínsky, je jich dávno přes jednu miliardu…např. „nihao“ znamená „ahoj“) rokem Tygra. Tygr často přináší neklidný rok, kdy se všechno neustále mění a vy můžete jen doufat, že jednáte správně. Nejlépe na tom jsou intuitivní lidé, kteří dokáží bezmyšlenkovitě prosadit své zájmy, aniž by si uvědomili, co vlastně dělají.
Někteří téměř náhodou přijdou k omračujícím ziskům, jiní utrpí nečekané ztráty. V roce Tygra mají lidé malý vliv na své záležitosti a často jednají na základě náhlých popudů.
Tygrem se v čínském horoskopu nazývá člověk, který se narodil v letech např. 1902, 1914, 1926, 1938, 1950, 1962, 1974, 1986, 1998 a 2010. Lidé narození v tomto znamení jsou ztělesněná síla a odvaha. Člověk-Tygr je veskrze mužný a krásný tvor, je to svůdce a záletník – co před ním neuteče, nemá šanci na únik! Silných stránek si je dobře vědomý a využívá je, kdy může. Často se věnuje sportu, má skvělou výdrž i silnou vůli. Pro lidi narozené ve znamení Tygra jsou ideální zaměstnání taková, kde mohou soutěžit a předvádět se. Stávají se z nich skvělí obchodníci, odvážní cestovatelé, ale často se z nich rekrutují i tiskoví mluvčí a filmové nebo televizní hvězdy. V tomto znamení se narodila spousta slavných lidí – např. Stevie Wonder, Marilyn Monroe, Demi Moore, Lionel Ritchie, Tom Cruise, Leonardo DiCaprio, Peter Gabriel.
Ale třeba i Marco Polo nebo Ludwig van Beethoven či fotogun a dänik…
Dívejme se tedy i do roku 2010 s humorem…nic jiného nám totiž nezbývá…proto levou rukou jsem si zase utřel pusu umazanou od cukroví (zn. babička), pravou rukou zase ometl z trika (zn. noname) drobky ze stále vynikajících – ale ubývajících – perníků (zn. manželka), levou nohou zase odšoupnul papíry od vánočních dárků (zn. Ježíšek ver. 2009) a pravou nohou si zase přisunul ovladač k televizi (zn. Shikmeoči). Po tomto sportovním výkonu, který mne zase stál nemalé úsilí, jsem perfektně udržel rozvalenou polohu na sedací soupravě a zase zmáčknul ovladač. Cvak- Play… a pouštím si pokračování té silvestrovské estrády…
Mějte se fajn v roce 2010 – GO CHODOV GO!!!
Váš fotogun
P.S.: Názory uvedené v tomto článku se nemusí nutně shodovat s oficiálními stanovisky oddílu moderní gymnastiky TJJM Chodov Praha. To jen tak pro jistotu…