Oblastní přebor Prahy ve společných skladbách
Tak jo… Tak já zase něco napíšu..
Přebor Prahy ve společných skladbách, který se konal v hale SK Motorlet Praha. Mimochodem k tomuto sportovnímu areálu mám specifický vztah – každoročně zde s plaveckým oddílem PSK Olymp Praha organizujeme mezinárodní závod v plavání – „Velikonoční závody“ (prostě Velikonočky) a já zde jsem vždy pověřen psaním diplomů na počítači, aby to mělo nějakou úroveň. Takže tady vždy trávím celý den skloňováním jmen (PSK Olymp Praha uděluje diplom – a teď přichází moje pasáž – např. Tomášovi Dlouhému, Anně Marcoňové atp.“), což je občas i velice zábavné. Oblíbil jsem si například jméno Nguyen, před kterým se obvykle vyskytuje ještě i přibližně 6-7 křestních jmen a rod Nguyenů, kteří jsou u nás hodně častými zástupci vietnamské menšiny, tudíž většinou raději neskloňuji, abych mimoděk nezpůsobil nějaký mezinárodní konflikt.
Krom toho jsem na bazén v Radlicích chodil v cca 8 letech na plavání (respektive později ZA plavání) a bylo záměrem mých rodičů ze mě udělat vodní kachnu.
Takže prostory tohoto sportovního areálu dobře znám a mám to tu svým způsobem rád. Teda hlavně ten bazén. Jediné, co se po rozsáhlých rekonstrukcích areálu změnilo, je lehce předražený bufet (ale ten už je tady taky pěkně dlouho).
Závod začal, mám ten pocit, někdy kolem jedenácté hodiny dopolední, ale jeho začátku jsem díky přípravám party s Alčou K. nebyl přítomen. Prý se konala nějaká menší revoluce v kategoriích nejmladších dívek, ale nemám bližší informace a abych se přiznal, ani jsem na to to řešit neměl včera myšlenky. Co nás ale zajímalo, kategorie D, to už jsem viděl, a tak o tom krátce poreferuji.
Holky to měly těžké. Na MČR postupují pouze 1-2 kluby a konkurence byla nabitá. Ale na druhou stranu, konkurence byla nabitá i pro ostatní kluby, takže podmínky byly pro všechny stejné. Naše slečny začly dobře, první provedení se jim až na drobné osobní chyby povedlo a Belindy figurovaly po prvním sledu na druhém (stále ještě postupovém) místě. V druhém provedení ale, po dobrém začátku, vznikla řada chyb (asi hlavně z nervozity) a bohužel i jedna chyba podstatná na konci sestavy. Skončili jsme bez náčiní, Vendy ještě docela zkušeně zachovala chladnou hlavu, nechala obruč obručí a skončila společně s dívkami. Kdyby se jala celou situaci zachraňovat a pokoušela se „vydolovat“ obruč ze zámezí, srážka by byla ještě mnohem větší. Druhé provedení nás odsunulo na „brambory“ a z postupových pozic. Nedá se svítit, přátelé, je to sport, nemůže se nám jen dařit, naše nejmenší krasavice to alespoň „nakopne“ do dalších bojů a naučí je to prohrávat. Což je pro sportovce velice důležité. Vyhrál ten lepší – ZŠ Hostivař, druhý byl, pokud se dobře pamatuji, pořádající SK Motorlet Praha.
Zklamané maminky a tatínci jeli připravovat k Matsakyanovým párty a my ostatní, co jsme zbyli, jsme se připravovali na start kategorií Nadějí, Juniorek a Seniorek. Tady nám šlo hlavně o naše Naděje, ze čtyř by měly postupovat na MČR dvě skladby. Anetky-Leničky začly ve velkém stylu, své první provedení zajely parádně a mně začínalo být jasné, že by určitě měly postoupit. Skladba jim sedí, nové progresivní tréninkové metody asi taky a je to na nich vidět. I na trénincích dělají minimum chyb a se svou společnou skladbou se velice zlepšily. Za první provedení jsme dostali nejvyšší známku, ale pak na řadu přišla kombinovaná skladba Sokola Praha VII. a ZŠ Hostivař a ty, možná také díky „profi auře“, kterou na rozhodčí vyzařovaly, nás bodově převálcovaly.
Druhé provedení naše slečny zvládly, myslím si, ještě lépe než to první, z nás spadla nervozita, oddychli jsme si tak, že to muselo být slyšet až v kanceláři paní Hrabalové na Chodově (která má z našeho úspěchu také radost) a už jsme jen čekali, co předvede ZŠ Hostivař a jakou obdržíme známku. (Fuj, to je dlouhá věta, kdyby měli žáci základních škol psát moje články jako diktáty, pravděpodobně by mi nějaký pětkař velice rychle rozbil doma kamenem okno).
Známka byla vyšší, než ta první, ZŠ Hostivař (s mojí oblíbenkyní z rodu Nguyenů) zajelo moc dobře (jen o jednu chybu více než v prvním provedení) a jeho první místo a titul „Přeborníka Prahy“ už jsme mu samozřejmě nemohli vzít. My jsme byli ale spokojení, druhé místo by nám mělo stačit, naše skladba se na Přeboru ukázala ve velice dobrém světle.
Naše juniorky by sice byly Přebornicemi, i kdyby si na koberec jen lehly a spaly, ale ony samozřejmě chtěly svojí skladbu „zajet“, jak nejlépe mohly. Obě provedení bych shrnul jako dobrá, po shlédnutí videozáznamů slovy paní Kheil „to vlastně nebylo ani tak špatný“ a já asi nemám moc, co bych k jejich výkonu z povinnosti dodal. Odzávodily, ale chybky je potřeba vychytat hlavně na Národním mistrovství. Snad se jim zde zadaří a zbaví se smůly, která je v této sezoně tak trochu pronásleduje.
Seniorky. Moc dobře zajeté obě skladby, šéfované „dívkou v minisukni“ Bárou Z. (která odpoutávala mojí pozornost – tedy ta sukně i Bára).
První provedení – a teď si nejsem zcela jistý – jely holky kužele-obruče. Drobnosti tam byly, v Plzni se nám tahle skladba povedla lépe, ale celkově (odpusťte) opravdu lepší výkon než konkurenčního Sokola Praha VII. (který mě vždycky potěší tím, že málo chybuje – v Plzni se jim dařilo ještě lépe než na Přeboru a mají také moc pěknou skladbu).
V každém případě druhé provedení našich skladeb – pět obručí – holky zajely super, lépe než v Plzni a dívky ještě více vylepšily svůj dojem. Přejme našim největším slečnám, aby jim to přinejmenším takto vyšlo i na MČR. Ale na to, že skladby trénují jen pár týdnů a dá celkem práci, než se všechny na tréninku sejdou, udělaly velký kus práce.
No pak jsem chvilku jezdil jako taxikář (bez záludných otázek) po Praze a nakonec jsem se i dopravil na místo naší „Akce s velkým A“. Pouštěli jsme si videa, konaly se dlouhé proslovy, pili jsme dobrá vína, jedlo se, (rád bych napsal i že se tancovalo a zpívalo, ale to se bohužel nekonalo), byl to příjemný večer po tom dalším dlouhém únavném závodním dni. Vše ok, já si jdu ještě na chvíli lehnout, protože už na ten monitor moc nevidím, takže čekám na Vaše připomínky v diskuzi.
Všem Vám přeji klidnou neděli, já (podobně jako dekorovaný Fotogun) nemůžu ještě do večera řídit (stejně nemám co) a zítra už zase makám.
Užijte si pondělní svátek, běžte do lesa, odpočiňte si, bude-li to možné, a budu se s Vámi všemi zase těšit na nějaké podobné příjemné akci u someliérů Matsakyanových. Ale klidně i jinde, ať si i Matsakyanovi s námi trochu „dají do trumpety“.