MČR juniorek v Milevsku
Mistrovství, které mělo napovědět něco o formě našich juniorských reprezentantek před MEJ v Turíně, Mistrovství, na kterém se „lámal chleba“, no prostě Mistrovství, toužebně očekávaný vrchol sezony pro diváky a možná i vzhledem k dlouhým přípravám i pro samotné závodnice.
Začátek závodu byl stanoven na jedenáctou hodinu dopolední, náš „realizační tým“ dorazil už kolem deváté a díky paní Kheil měl rezervován i elitní místo na parkovišti (za což děkuji).
Děvčata se již připravovala, já jsem se omylem místo v tělocvičně ocitl na chvíli na ledové ploše místního hokejového klubu a panovala poměrně dobrá nálada. Sluníčko začínalo svítit, takže většina přítomných dam pózovala (pardon, opalovala se) a ohřívala se, jelikož prý v tělocvičně byla po ránu zima. Já, protože jsem prosincového data narození, jsem sice žádný chlad necítil, ale chápu, že bronz se má chytat již od jara, aby člověk v létě nebyl po první hodině na sluníčku spálený do barvy raka.
Kolem desáté jsme se (mluvím o chodovském houfu fanoušků) započali trousit na hlediště a v lehké nervozitě jsme očekávali start závodu, na který jsme se všichni tolik těšili.
Už při rozcvičení jsme se dozvěděli, že prvními dvěmi náčiními dne budou obruče a stuhy. Pro postoupivší do finále budou aktuální míče a švihadla. Celý závod rozjížděla se startovním číslem 1 naše Lucie Kubištová. Z Lucky čišela bojovnost a svojí sestavu „zajela“ velice dobře. Měl jsem pocit, že její smolné nachlazení se na jejím výkonu nijak neprojevilo, a proto se mi její sestava moc líbila. Se startovním číslem 7 se představila Dominika Červinková, 13. šla na řadu Ludmila Semelová, 17. Andrea Kheilová, 20. Františka Stropnická a konečně se startovním číslem 26 do své první sestavy se stuhou nastupovala Markéta Skálová. Tak jsme drželi palce, tleskali, řvali, povzbuzovali a najednou koukáme – první po obruči je Lída, 3. Andrea, 5. Dominika – zajímavé… No nechceme to zakřiknout, máme radost a začíná druhý sled sestav. Domča zacvičila super, Lídě se bohužel její sestava se stuhou tolik nepovedla, Andrea taky výborný výkon, Markéta, Fany a Lucka jakbysmet, no – hmmm… – jejej – a po dvou sestavách máme na třetím místě Andreu, na čtvrtém Dominiku a Ludmila se drží na pátém místě (po dvou sestavách zaslouženě vede pozdější mistryně ČR Nataly Hamříková a druhá je Martina Krlínová), k tomu další dvě vybojovaná finále, která asi ani holky samy nečekaly – Magi a Fany (viz. Markéty překvapený a lehce rozmrzelý výraz, když se ode mě dozvěděla, že dnes půjde kompletní čtyřboj:-) ).
No, tak já tedy zase nechci dát průchod emocím, mám velkou radost, že se dívkám daří a na uklidnění si jdu dát místní párek v rohlíku (s hořčicí, samozřejmě). Když jsem k bufetku přišel, s údivem jsem zjistil, že párek v rohlíku stojí pouze 12 Kč, na což by asi můj kamarád a známý rusofil Tomáš Novák řekl: „To je socialismus, dobrýýý den“. Velice sympatické..
Máme půl hodiny na občerstvení se, čehož tedy z části využívám také a poté jen tupě zírám venku na parkoviště a psychicky odpočívám. Nikdy bych nevěřil, jak je sledování moderní gymnastiky náročné a vyčerpávající.
Kolem druhé začíná zlatý hřeb MČR – finále s míčem a švihadlem. Začíná Petra Prčková z Máj ČB, po ní začíná finále z 15. místa čerstvá pražská přebornice Barbora Jouglíčková z SK Motorlet Praha, no a pak samozřejmě Františka, později Markéta a to nejlepší na závěr – Ludmila, Dominika a Andrea. Všem dívkám se jejich finálové sestavy vydaří na výbornou a já pomalu začínám ztrácet hlas. Hlavně trio po sobě jdoucí Lídy, Domči a Andrey nám dává „zabrat“ a po něm si vždycky všichni svorně vyklepáváme o sebe omlácené ruce (nevím, kdo to tleskání vymyslel, ale přál bych mu tleskat alespoň patnáct minut v kuse a on by určitě vymyslel něco jiného a pro tělo méně destruktivního). Přichází závěrečné sestavy a naše dívky zase nekazí a zase zajedou perfektně. Tak já nevím. Zdá se mi to, nebo je to pravda? Lída ve finále zabrala a probojovala se na 3. místo. Andrea vyrovnaným, klidným a prostě moc hezky vypadajícím představením dokonce na místo druhé. Domča je šestá. Markéta 13., Fany 15. Aha… NO TAK TO JE PŘECE BOMBA NE?!!!
A teď k jednotlivým reprezentantkám Chodova:
Andrea: Podala dnes sebevědomý, asi nejvíc „gymnasticky a ladně“ vypadající výkon, vyvarovala se větších chyb a zaslouženě skončila na druhém místě. Celý závod na mě působila, že je v pohodě, byla velice uvolněná a nebyla vystresovaná. Neměla prostě co ztratit. A jen na tom vydělala.
Ludmila: Byla to zase ta stará známá, rozzářená, nadšená, bavící sebe a diváky, prostě zase naše Liduška. Škoda té stuhy – je to její parádní sestava, ale není to holt stroj a všichni víme, že ačkoliv jsme se snažili si to nepřipouštět, byla po minulém MČR pod velkým tlakem. Vyrovnala se s tím skvěle, ve finále „jela“ výborně.
Dominika: Moc jsem si přál, aby to našemu známému dříčovi a perfekcionalistovi konečně na závodech vyšlo a byla za to také náležitě „zaplacena“. Domče se to bezezbytku podařilo. Z 15. místa z minulého Mistrovství se gigantickým skokem přemístila na 6. místo (a dokonce byla 4. po dvou sestavách). To je její osobní úspěch. A snad to tak ostatní chápou také. Nechť se její výkony ještě více zlepšují. Potenciál na to, myslím si, má.
Markéta: Absolutní „bourák“ dne. Ještě nikdy jsem neviděl Markétu cvičit takhle dobře – a to po všech stránkách – nejen čistě a bez chyb cvičila, k tomu se smála na celé kolo a díky tomu bych jí po dnešku z fleku udělil titul „Miss sympatie“. Jela prostě „jako tank“. Kdyby jí někdo vešel do cesty, s úsměvem ho zbourá a skončí ještě s koncem hudby.
Františka: Moc hezké. Moc hezké. „Vyčistila se“, jela koncentrovaně, chybky byly, ale co. Bavilo jí to a postoupit do finále si zasloužila.
Lucie: Dneska byla trošku v nevýhodě, protože startovala jako první z celého pole závodnic. Přesto si odvedla standard. Moc se mi líbilo, že bojovala a nevzdala to. A to se cení. Příště to vyjde.
A abych nevypadal příliš jednostranně, musím se k něčemu přiznat. Celou dobu jsem byl v hledišti okřikován, že nejsem soudný, že se mi líbí všechny sestavy. A bylo to opravdu tak. Je pravda, že vítěz může být jen jeden, ale myslím si, že letošní MČR předvedlo velice vyrovnané startovní pole a ukázalo, že šikovné gymnastky se nevyskytují jen ve velkých klubech. Kdybych jmenoval, tak samozřejmě největší ovace patří Mistryni Nataly Hamříkové, která se svými těžkými sestavami jednoznačně od druhé sestavy dominovala. Byla jistá, přestože se také nevyvarovala drobných chyb, cvičila s nasazením, ledovým klidem a koncentrací. Dále se mi líbila Martina Krlínová, v míči Anna Šebková, bohužel trošičku se mistrovství nepovedlo Haně Dostálové.
Velice zajímavé pro mě jako pro diváka (a taktéž diváka pražského přeboru) bylo sledovat pražskou přebornici Barboru Jouglíčkovou (která, považte, i Ludmilu Semelovou porazila na Přeboru o několik bodů). Již za první sestavu se stuhou obdržela známku o pět bodů nižší, než na Přeboru, což mě velice překvapilo. V dalších sestavách se tento trend opakoval a Barbora získávala známky v průměru o 3-5 bodů nižší, než před 14 dny. Nepřišlo mi, že by se její sestavy nějak rapidně změnily – neznám je samozřejmě nazpaměť, ale nepůsobily na mě nijak jinak. A ani Barbora nijak zvlášť moc oproti Přeboru nechybovala. Velice zajímavé. Jestli mi někdo vysvětlí, „kde byla chyba“, budu velice rád. A myslím si, že na MČR známky odpovídaly výkonům.
Celé závody probíhaly v poklidné, sportovní a příjemné atmosféře. Opravdu hezky strávená neděle. Lepší než sedět doma a čučet na detektivku Julii Lescautovou 🙂 (omlouvám se všem jejím příznivcům). Mistrovství bylo velice dobře zorganizováno, hlavní rozhodčí Ivana Pokorná dohlédla na fér hru, což se mi líbí. Příjemný byl dataprojektor s promítanými výsledky. Nazvučeno super. A velké plus – skončilo se díky dobré a rychlé práci rozhodčích již před čtvrtou hodinou odpolední (plánovaný konec byl, prý, plánován na půl šestou).
Co se týče diváků, musíme objektivně uznat, že nejlepší bylo (také díky vysokému počtu zúčastněných) publikum domácího klubu Milevsko. Při jejich skandování jsme si museli zacpávat uši, takový „kotel“ to byl. A přitom jsme také chtěli tleskat jejich Ludmile Korytové. Ta se mně osobně moc líbila, cvičila s nasazením, má v sobě hodně temperamentu a dynamiky.
A co na závěr? No.. Bylo to hezké Mistrovství. S hezkým koncem pro nás. Jsem rád, že se dřina jak dívkám, tak jejich trenérům vyplatila. Snad to tak půjde i dál. Doufejme. Jen neusněme na vavřínech. Jak se zpívá v jedné mé oblíbené písni :“It´s a long way to the top, If you wanna rock´n´roll..“ . . .
Gratuluji, jsem dojat, nemohu mluvit, jsem ospalý, bolí mě ruce od klávesnice… Ale stálo to za to.
Díky, holky. Jen tak dál.