MČR juniorek 2009 – Chodovský double
Včera se v naší chodovské hale konalo Mistrovství České republiky juniorek.
Protože je možné, že tahle reportáž bude zase ukrutně dlouhá a nudná, a jak jsem byl upozorněn na semináři ze Světové ekonomiky, moje věty v prezentaci jsou příliš dlouhé, vypíši jen stručně v bodech nejsilnější zážitky z Mistrovství, kterých se reportáž bude týkat.
Těm, co neradi ztrácí čas čtením, budou tyto body jako shrnutí stačit, ti, kdo se mým grafomanským počinem budou chtít probírat až ke zdárnému konci, si to holt přečtou celé.
Čili body, kterými se (možná) budu zabývat:
Andrea, Lída, super závod, vyjímečné publikum, úžasná atmosféra závodu, vysoká kvalita výkonů většiny závodnic, něco ze zákulisí příprav – jak správně pověsit českou vlajku (víc hlav víc ví), ftípky Paní Hlavní, emoce, kam se podíváš, dojemná ztráta titulu Mistryně ČR, „Dane, máš už ty výsledky???!!!“, „Nevíte, kolik dostala závodnice XX za míč“, „Dane, kolik našich postupuje??!!“, „Dane, v klidu, máš eště 3 minuty čas..“, občerstvující se Jirka, „Na co jsou tam ty V.I.P. místa?“, „Jsme trochu ve skluzu..“, „Dobrý, my to snad eště stihnem..“, „Kluci, chcete ještě něco k jídlu?“, „Ty vole, já už vůbec nemám na nic chuť..“, „Hoď mi tam screen – najeď mi na ní kamerou – chybí jí tam hlava“, gratulace všeho druhu, „Co ten tam dělá!? Jo aha, to je starosta, sorry, zaber ho, dělej..“, „Dane, tenhle papír nesmíš ztratit!!“, „Jéžiš, to už to máte sbalený, jo?“, „Kde že je ten papír?..“, „Ohlasy dobrý? Jó, dobrý..“.
Pro kvarteto našich závodnic to bylo poslední Mistrovství v této kategorii. Andrea, Lída, Lucka a Fany se praly, co to šlo a mám ten pocit, že se jim jejich poslední vystoupení vydařilo.
Papírovými favoritkami závodu byly Andrea Kheilová (2. z MČR 2008, účastnice MEJ), Martina Krlínová (býv. juniorská reprezentantka ČR), Barbora Smíšková (povedená letošní sezona), Ludmila Semelová (Mistryně ČR 2007, 2. vícemistryně ČR 2008, býv. jun. reprezentantka), Anna Šebková (povedená letošní sezona i úspěchy na MČR 2008, nejmladší ze čtyř favoritek).
Už v prvním sledu sestav Andrea svojí bezchybně zajetou top sestavou s míčem ukázala, kdo že bude bojovat o titul Mistryně ČR. Všichni chodovští fanoušci byli spokojení, ale napjatě také očekávali start více než měsíc zraněné Ludmily Semelové – ta šla jako první sestavu s obručí. Já osobně jsem nechtěl uvěřit tomu, že se Lída představí v této sestavě s tak oslnivou formou (a opravdu oslňovala svým projevem všechny okolo). Za tuhle sestavu dostala Lída také nejvyšší známku dne – 21,750 bodu a stala se tak Mistryní ČR v sestavě s obručí.
Andrea se chovala po celou dobu čtyřboje jako již dospělá královna závodní plochy. Profi vystupování, forma k tomu a hlavně ocelové nervy až do poslední sestavy. Ty nakonec (samozřejmě společně s více odtrénovanými hodinami) rozhodly, že právě ona se stane letošní Mistryní ČR – a je nutné uznat, že zaslouženě.
Andrey vystupování, ladnost a elegance ale i těžké sestavy a precizně provedené hlavně baletní prvky (piruety apod.) musely zaujmout nejednoho diváka. Nedá se nic dělat, ale na Andreu se prostě hezky kouká. Proto má svoje fanoušky i v Itálii a proto má i podle mého názoru, pokud bude trénovat a hlavně pokud bude CHTÍT, před sebou slibnou budoucnost v seniorské kategorii.
Andrea zaujala v sestavě s míčem a s kuželi – v těchto dvou sestavách se také stala, stejně jako ve víceboji, Mistryní ČR.
Lída. Vzpomněl jsem si na rok 2007, kdy se konalo MČR v Hradci Králové a jak zde Lída vlastně vyhrála. Na jedné straně to bylo výborně zajetým čtyřbojem a na druhé straně až neskutečně empatickým projevem. Já ani nevím, kde se to v té vzrůstem malé, ale srdcem velké slečně bere, ale pokaždé, když se jí daří a užívá si každý svůj prvek, září do prostoru víc než náš (6000 ANSI) projektor a strhává na svou stranu asi všechny diváky. Přesně taková jako v roce 2007 byla Lída i včera. Usmívala se, zářila, užívala si to a nebylo na ní znát, že se teprve před chvílí vypořádala s poměrně vážným svalovým zraněním (kdyby se něco takového stalo nějakému fotbalistovi, byly by toho každý den plné noviny a i v televizi by pomalu komentátoři ronili slzy).
Po třech sestavách Lída poměrně suverénně vedla (o 1,325 bodu), ale pak přišla poslední sestava – švihadlo – a ta se bohužel nevydařila ani navzdory asi nejzajímavější hudbě z celého startovního pole (The Swingle Singers – Bachbeat – kombinace vokálů a beatboxu).
Sestavu se švihadlem měla Lída prostě hrozně těžkou a na ní se projevil její dlouhý tréninkový výpadek.
To, co mě ale zaujalo a mělo by to být i Lídinou satisfakcí, bylo publikum, které jí opravdu upřímně fandilo a vítězství jí přálo.
Lída ohromila svojí upřímností a svojí zapáleností. Je to bojovnice a já jsem strašně rád, že to včera ukázala.
Ale zároveň jsem velice rád, že rozhodčí rozhodly tak, jak rozhodly – bylo to prostě fér a rozhodčí se nenechaly strhnout publikem. A to musí být pro rozhodčí velice těžké.
Pokud se MG rozhoduje objektivně, tak jako na Mistrovství ČR juniorek, nemůže se o ní mluvit jako o nespravedlivém sportu. Ale vždycky je to o lidech a o tom, kdo dovede udržet svojí profesionalitu a odložit stranou svoje osobní preference (a žabomyší spory a nesnášenlivost mezi některými kluby, které českou MG sužují).
A věřte tomu, že vím, co říkám, se známkami jsem byl v asi nejužším kontaktu ze všech, kdo v hale včera byli.
Co víc jsme si mohli přát, než takovýto souboj, ve kterém není do konce vůbec jisté, kdo vyhraje? Který jiný sport dovede něco takového nabídnout? A to bez nadávek a všeobecné vulgarity..
Prostě a jednoduše je moderní gymnastika olympijský sport na úrovni a já osobně nechápu, proč je mu v médiích věnováno tak málo prostoru – z toho plyne i nezájem partnerů, kteří se jednoduše nemají kde prezentovat. A sponzoring je přeci velice efektivní formou marketingu každé úspěšné firmy. Pokud není firmu kde prezentovat, není ani sponzoringu. Pokud budou například v ČT vést sportovní zpravodajství podobní lidé jako pan Otakar Černý (viz. jeho reakce na dotaz v jedné internetové diskuzi zde – musíte odkrýt jeho příspěvek, který pravděpodobně na jeho žádost provozovatel serveru nechal alespoň skrýt), pak to bude pro MG dost těžké.
Publikum na MČR – upřímně jsem se zděsil, když ještě v půl dvanácté na tribuně nikdo neseděl. Pak jsem byl zase v jednom kole a najednou koukám – závody se zahajují (i díky opravdu krásným proslovům ředitelky závodu paní Dany Čapkové a patronky moderních gymnastek zpěvačky Lucie Vondráčkové) a hala je narvaná k prasknutí. Na finále byl můj pocit ještě umocněn – snad si pražští fanoušci napsali, že závod je zajímavý a ať ještě další honem přijdou. Ačkoliv se v hale moc netopilo, bylo v ní hodně horko, jako v nějaké boxerské aréně.
Asi nejhlučnější bylo publikum ZŠ Hostivař-Sokola Praha VII. (toto spojení je velice taktický tah, jak dostat na Mistrovství více svých rozhodčích) – juniorkám přišly na pomoc loňské vicemistryně ČR ve společných skladbách a jejich místy až extatické výkřiky (musíme uznat) přehlušily i naše chodovské diváky. Druzí v pořadí fanoušků byli podle mého názoru diváci SK Motorlet Praha, kteří dovedli svojí Barboru Smíškovou až ke 4. místu ve čtyřboji a k titulu Mistryně ČR v sestavě se švihadlem.
Na Barboru Smíškovou jsem upozorňoval již po Oblastním přeboru Prahy – je to v prvcích velice jistá a líbivá gymnastka, stylem mi trošku připomíná Lídu Semelovou, je sice menšího vzrůstu, ale díky tomu rychlejší a dynamičtěji působící. Moc se mi včera líbila a jeden Mistrovský titul si určitě zaslouží.
Anna Šebková, velice příjemně vyhlížející a taktéž talentovaná závodnice, s nohama až na zem, je pro mě osobně horkou favoritkou na zisk titulu v příštím roce.
Krásný projev a i poměrně bezchybný čtyřboj včera předvedla i Kateřina Gerychová ze Sokola Praha VII.
Jsem moc rád, že Martina Krlínová nakonec ve finále prokázala svoje kvality a posunula se na konečné 7. místo – za poslední sestavu s kuželi získala 20,300 bodů, díky čemuž skončila v této sestavě pouze jedno místo pod stupni vítězů (o 25 tisícin bodu!).
Překvapením celého závodu bylo pro mě 6. místo Blanky Žákové z SK MG Havířov.
A teď k našim zbylým závodnicím – Františka Stropnická byla třetí postupující do finále z našeho družstva a s juniorskou kategorií se rozloučila důstojně – bez větších zaváhání, ale bohužel také ne bezchybně, což jí stálo lepší umístění. Fany nám trošku rychleji vyrostla, nicméně je to pro ní plus do seniorské kategorie, kde by měla už zůstat „taková, jaká je teď“, zatímco její kolegyně budou ještě růst a dospívat.
Lucie Kubištová, jedna z nejatraktivnějších závodnic startovního pole, udělala na sobě za poslední rok kus práce a hlavně, doufám a věřím, si uvědomila, že je pro ní moderní gymnastika důležitá (a tento rok, považte, ani nechtěla skončit:-) ). Je oporou především naší juniorské společné skladby, která se bez ní v žádném případě neobejde. Z jejího projevu jsem viděl, že jí cvičení baví a svým příjemným a občas velice flegmatickým vystupováním je mou oblíbenkyní a častou noční společnicí na komunikačním programu ICQ (kdy oba „děláme něco do školy“ a zanadáváme si, co to po nás furt ti učitelé chtějí).
Eliška Frühbauerová závodila na svém prvním juniorském Mistrovství a po slibném začátku se sice jedna sestava příliš nevydařila, nicméně, jak říkal můj trenér: „První Mistrovství se nepočítá“, tak i v tomto duchu bych chtěl, aby se Eliška se svou rolí na letošním MČR vypořádala. Taktéž ona bude nepostradatelnou oporou týmu společné skladby juniorek.
Jak se vlastně vyvíjelo Mistrovství pro mě? Ale jó, velice příjemně. Moje pravá ruka Michal Frühbauer pracovala naprosto bezchybně a velice kreativně (Michal mi i úspěšně toleroval moje občasné přemýšlivé koukání doblba a odpovídání na jeho otázky mým nevnímavým „Mhm“), takže většinu svých funkcí zvládal bez nutnosti mého přičinění. Těším se s ním na další spolupráci.
Nejstresovější období pro mě přišlo v oné půlhodinové pauze před finále, kdy jsem musel připravit 16ti členné finále, tzn. zálohovat data, řadit, tisknout, kontrolovat, jestli je všechno ok, odpovídat 7 lidem najednou, kdo se jak zatím umísťuje, přičemž mi během toho všech 7 koukalo přes rameno. To, prosím, příště nedělejte, fakt na tu práci potřebuju klid, protože moje zodpovědnost je v téhle věci vysoká a nemůžu si dovolit, aby bylo něco špatně, protože by to ovlivnilo celý průběh závodu.
V polední pauze jsem neměl čas vůbec na nic a data na finále jsem si v zálohované zápisovce řadil až v průběhu první sestavy finále.
Takže nějaký oběd nebo záchod nepřipadal v úvahu. Ale v pohodě se všechno zvládlo a sám jsem byl překvapen tím, když jsem měl po finále všechno hotové. Tak abych nevyšel ze cviku, šel jsem si aspoň na chvilku stoupnout za kameru.
Spolupráce s Paní Hlavní Yvonnou Ronzovou byla skvělá a já jí děkuji za její veselé vtípky a narážky, které atmosféru u našeho stolu hodně pozvedávaly.
Během příprav závodu všechno probíhalo hladce a byli jsme vlastně v pátek půl dvanácté v noci hotoví, to znamená za dvě hodinky. To je, myslím si exkluzivní.
Díky tomu, že už na Chodově funguje tým opravdu profirodičů a trenérů, není problém takovýto závod zařídit i s minimální nutností se neustále scházet, protože prostě každý už ví, co má dělat. To je i mou vizí, na MČR jsme měli snad pouze tři schůzky, takže to rodiče nestálo tolik času, za který samozřejmě nejsou nijak placení. A jejich práce po celý den závodu byla precizní a naprosto bezchybná. S pozitivním přístupem a maximální mírou zapálenosti. Moc Vám všem za to děkuji.
A special thanks patří také Radce Červinkové, protože díky ní nás technika, na kterou jsme od Svazu nic nedostali, nestála přes 50 000 ale o něco míň.
Děkujeme taktéž všem sponzorům (Oriflame, Perfect Clinic, Praha 11, CDBS, Markéta Brodová, Marek Červinka, Tiskárna Polygos, Bonduelle, PB VOŠ, LG Promotion), kteří věnovali peníze na závody a překrásné ceny závodnicím, bylo až místy úsměvné, že ty věci ty holky pomalu ani nemůzou unést.
No, takže jsme zvládli udělat zase další závod.
Hezkou neděli přeje
a všem zúčastněným závodnicím moc děkuje za předvedené výkony
Daniel Holý
a celý organizační tým MČR juniorek 2009