Hodnocení soustředění očima kondicionéra (kondičního-trenéra)
Jelikož je před námi nový a doufejme i velice zajímavý gymnastický půl rok, zhodnotím letní přípravu s výhledem na podzimně-zimní sezonu 2008.
Co se týče soustředění, musím vlastně všechna děvčata pochválit, jelikož s nikým víceméně nebyl žádný problém. Ano, potýkali jsme se s nachlazeními a (převážně) svalovými lehkými zraněními všeho druhu, ale co mě ještě paměť neklame, mám za to, že toto patří ke každému letnímu soustředění. Tělo je po létu zvyklé trošičku na jiný režim (respektive na žádný režim), a proto trvá nějakou dobu, než si zvykne na pořádnou zátěž.
Na děvčata čekala jedna novinka oproti minulým letům (ne úplně vítaná) – a to ta, že byly nuceny (ano, nuceny) běhat z každého tréninku v hale zpět na ubikaci, která je cca 1,5 km vzdálená od budovy tělocvičny. Trasa to byla opravdu nenáročná, celou dobu vlastně děvčata sbíhala s kopce, jen na jednom místě dívky čekala krátká nakloněná rovinka. Díky tomuto každodennímu běhání slečnám však odpadl ranní výběh, což si, myslím si, bylo pro ně zase velké plus. Ranních výběhů se tedy kromě mě účastnily většinou nejmenší slečny („Belindy“), kterým pro jejich věk povinnost běhat z haly odpadla.
Vlastně celé soustředění se neslo v duchu příprav nových společných skladeb, na kterých se choreograficky podílela hlavně Iveta Š. a paní Holá. Já jsem měl tu čest během soustředění částečně připravovat hlavně tu středně-menší pódiovku („Anetky-Leničky“) a občas jsem na starost také dostal i již zmíněné nejmenší a nejméně zvladatelné „Belindy“. Obě tyto skladby se vyznačují poměrně velikou obtížností (ovšem přiměřenou věku cvičících), a proto se musí děvčata hodně snažit, aby sestavy zvládly brilantně secvičit. Mají na to sice ještě relativně hodně času, ale čas, pokud má člověk co na práci, ubíhá velice rychle. Zvláště teď, když dívkám začínají znovu školní povinnosti.
Belindy se v nové sezóně představí se skladbou s pěti obručkami a Anetky-Leničky se skladbou se dvěma míči a třemi obručkami. Co se týče nejmenších, zde je potřeba hlavně zapracovat na technice náčiní, protože ve společné skladbě se představily do této doby vždy jen bez náčiní. No a ty větší jsou sice s náčiním již o něco šikovnější, ale jejich velice pěkná a již jednou zmíněná obtížná sestava jim rozhodně dá ještě velice zabrat zejména v nácviku „házeček“ a celkového projevu, který nesmí působit uspěchaně, přestože bude celkem „fuška“ vše stihnout. Krom toho je potřeba, aby si děvčata myslela na techniku nohou, kterou již by měla mít za ty roky, co cvičí, perfektně zvládnutou.
Co se týče našich juniorek, ty musí zvládnout ve své společné skladbě 5 stuh jakožto podle odborníků a gymnastických praktiků nejtěžšího náčiní. Ano, i já jsem si během tréninků zkoušel „šermovat“ se stuhou a asi to opravdu nejobtížnejší náčiní bude. I když je pravda, že kdybych šermoval s jakýmkoliv jiným náčiním, moje snažení by dopadlo asi obdobně.
Přípravu těchto dívek si pod svá křídla podobně jako minulý rok vzala Iva T., takže jí i dívkám držme palce a přejme pevné nervy do budoucích tréninkových dní a co možná nejméně zpřetrhaných a zašmodrchaných stuh.
Co se týče seniorských pódiovek (zase budou mít dvě – jednu se dvěma páry kuželů a třemi obručemi a druhou s pěti obručemi), jejich skladbu mělo za úkol secvičit a případně i domyslet hlavně duo Bára-Bára s pomocí Markéty, protože naše 4 ostatní seniorky pilně trénovaly své volné sestavy na nadcházející MČR v nejvyšší kategorii (pokud se na něj všechny samozřejmě kvalifikují). Nacházejí se tedy v podobné situaci jako minulý rok naše juniorky, které musely kromě volných sestav cvičit i skladbu společnou, na jejíž nácvik měly po MČR jednotlivkyň velice málo času. To samé čeká tedy i Justinu, Karolinu, Martinu a Olivii. Vzhledem k tomu, že minulý rok juniorky tento tlak zvládly a vybojovaly posléze i mistrovský titul v kategorii nadějí ve společných skladbách, přejme taktéž našim seniorkám, aby se jim dařilo.
Bárám pomáhaly při přípravách pódiovek zejména některé juniorky, které nebyly místy na soustředění toliko vytížené.
Takže abych to shrnul: na podzim nás čeká několik vrcholů sezóny – tím nejdůležitějším je jednoznačně MČR seniorek – jednotlivkyň v Nitře. Mistrovskou třídu drží a tudíž rovnou kvalifikovány jsou Martina I. a Olivia M., kvalifikovat na naší nejvyšší soutěž se musí Justina S. a Karolina Z.
Dalším hodně sledovaným závodem bude MČR ve společných skladbách – budeme zde mít 4 želízka v ohni – a to tedy 2 skladby nadějí, dále skladbu juniorskou a seniorskou. Doufejme, že se dívkám zadaří a navážou na velice úspěšné mistrovství v roce 2007, odkud jsme si ve 2 kategoriích odvezli 4 medaile.
Poslední věcí, které se dotknu a za kterou se musím omluvit, jelikož břímě této záležitosti jsem vzal dobrovolně na svá bedra já, byla neuskutečněná bojovka, která měla být vyvrcholením celé letní přípravy a celého soustředění. Přestože jsem na místo činu přivezl množství masek, kostýmů a jiných bubáckých specialit, k tomu jsem v hlavě měl i vymyšlenou část děje, nebyla nakonec bojovka uskutečněna a převedena do reality. Nebyly síly, chuť, čas a v prvních dnech ani počasí bojovku připravovat. Krom toho dva večery, kdy by teoreticky bylo možné bojovku připravovat, měla starší děvčata večerní trénink a já jsem se věnoval Belindám (což byla zase neuvěřitelná řehole a obdivuji jejich trenérku paní Horváthovou, že stále ještě má energii dojít po tréninku domů), kterým jsem tedy alespoň vyprávěl smyšlené strašidelné příběhy (abych je, naše milé raubířky, na chvilku utišil). (Loni jsem v důsledku „nemožnosti utahat Belindy“ v závěru soustředění kvůli fyzickému i psychickému vyčerpání sotva chodil a zakopával si o vlastní špičky, často již jsem sklouzával i k zadávání lehce debilních úkolů (viz. „Běžte do lesa a přineste mi tu největší šišku“), díky kterým jsem měl i chvilku času na mentální odpočinek.) Letos naštěstí již Belindy trénovaly „plnými doušky“, čili nám odpadla společná odpo- a dopoledne.
Vymlouvali jsme se (my, co jsme měli bojovku připravovat – tzn. já a seniorky) na únavu, bolesti, nemoci, parazity v lese, paintballisty, tae-kwondisty, mokro, zimu, zbytečné ztrapnění se a podobné nesmysly, no prostě jsme to bohužel letos nezvládli. Na příští rok se pokusím již sehnat tým chtivých bojovkářů, ne lazaret jako letos, aby bojovka byla supr dupr, jak má být.
Proto tedy bojovce z minulého roku skládám velikou poklonu, protože (i tedy hlavně díky mé koordinaci) byla velice zdařilá, a proto, dokud nebude příští rok překonána, jí prozatímně svěřuji zlatou bojovkovou medaili (ti, co jí připravovali, nechť tuto virtuální medaili nosí do příštího roku ve svých srdcích). Bojovek z předchozích let jsem se neúčastnil, ale vzhledem k tomu, že jsem do jejich příprav nezasáhl já, nebyly pravděpodobně tolik zdařilé jako ta loňská.
Toť tedy vše k soustředění a letní přípravě, moc prosím všechny rodiče, prarodiče, strýčky a tetičky, aby podporovaly svoje berušky v nadcházející sezóně, aby byly v co možná nejlepší formě a mohly zase prodat, co jim na Chodově mlátí tým trenérů kladívkami do hlaviček. Přejme si, aby nám to zase šlo. Společně to zvládneme. (jéjej, teď už tu skoro vymýšlím volební slogany..)
Hezký nový školní a závodní rok přeje
Dan