Fotovýchova dívek v Čechách – aneb otevřený dopis pro závodnici XY
Už dlouhou dobu mám v plánu napsat pokračování čechoznámého literárního díla „Výchova dívek v Čechách“. Dělám si ambice být novou štikou českého literárního rybníku, tak to je…
Doba je rychlá, času málo a nakladatelé chtějí něco úderného, rozhodl jsem se začít malým dílkem „Fotovýchova dívek v Čechách“. A protože momentálně mám času málo na nějakou rozsáhlou a kvalitní tvorbu, pustil jsem se do literárního tvaru, který je dnes také populární – totiž „otevřený dopis“. Je to krátké a snese to hodně…
Milá závodnice XY,
uvědom si, že na koberci necvičíš proto, abys získávala body za své výkony. Všemocná ruka trhu Tě katapultovala do pozice, který náleží jen modelkám a podobným celebritám. Tím chci říct, že nezáleží vůbec na tom, co umíš (naštěstí nebo bohužel, umíš toho dost…), ale na tom, jak vypadáš, co máš na sobě a jak se tváříš.
Stala jsi se předmětem marketingových her, které jsou založeny na tom, že lépe je hodnoceno to, co lépe vypadá, o čem se píše a mluví.
Já, jako uživatel zázračné krabičky plné:
– čipů (prosím, nepleť si to s čipsy, ty máš na stole v kuchyni),
– optiky (pamatuješ, jak jsi ve škola pálila lupou přizabitou vosu? To že ty, ochránkyně přírody, neděláš?
Ale to je chyba, já jsem to dělal – spolu se svým spolužákem Pavlem K., nyní primářem na jedné špičkové ortopedii – jistě mu i tento pokous pomohl stát se lékařem vysoké kvality) a
– tlačítek (je jich trochu víc než na mikrovlnce..)
zvané fotoaparát jsem dostal tu moc, že Tě mohu na chvíli zastavit. Že mohu zastavit pohyb. Že mohu zastavit i čas (Že Ti ve škole říkala paní učitelka, že čas nejde zastavit? No, jako každá paní učitelka i ta Tvoje má samozřejmě pravdu,ale jde to…).
Zázračná krabička má tu moc, že to, co se uděje v jedné tisícině vteřiny, je zaznamenáno na paměťovou kartu (Nepleť si to s hracími kartami, tyhle moc nesnášejí ohýbání a kousání. Že tohle neděláš? Taky už nejsi mimino…). A právě na té kartě je zastaven čas… Můžeš 100x, možná 1000x říkat, že Tě to baví a že jsi se během svého vystoupení usmívala standardním úsměvem č.5, jak tě to učila paní trenérka… Je to tvrzení proti tvrzení, jak se říká u soudu, ale důkaz tady je. Je v mojí krabičce…
Kdybys viděla, co ta krabička už zachytila a kolik já viděl šklebů, vyplazených jazyků, vykulených očí, zkroucených nohou jak po obrně a podobných anomálií!!! A kdybych byl škodolibý a chtěl se na něčí účet bavit, kolik bych už dal na web fotek, kde vypadáš trochu jako Columbo, trochu jako …. (no, nebudu to raději vyjmenovávat).
Protože já jsem ten kouzelník, který potom do světa posílá Tvé krásné fotky, na kterých vypadáš jak „topstar“ a abys v té jedné tisícině vteřiny, která je zastavena v té mé krabičce vypadala co nejlíp (proč, no kvůli tomu marketingu, jak jsem psal nahoře…), tak Ti poradím následujíc:.
– Před nástupem na koberec se podívej, kde jsem schovaný – většinou se krčím někde v rohu u koberce – až kam mne rozhodčí pustí. Kdybys mne neviděla, necvič. Odmítej nastoupit na závodní koberec, dokud nedostaneš od své trenérky iformaci, kde jsem. Nebo mne nech vyhlásit hlasatelem – třeba jsem si odskočil (samozřejmně na kafe, kam jinam..)
– Jakmile mne uvidíš, ladným krokem Tobě vlastním dokráčej ke mně a zastav se u mně asi na polovinu délky tvé stuhy od konce koberce. Mohu tak parádně fotit detaily – např. Tvé špičky „šusáki“ (to se moc líbí dänikovi, ale proč ne, každý máme nějakou úchylku…).
– Jakmile budeš cvičit, před každým skokem se na mne otoč, mrkni a já se připravím. Až skočíš, zkus se nahoře na chvíli zastavit. To víš, už nejsem nejmladší, ruka se mi klepe a proč bys měla být rozmazaná, že? (Tím rozmazáním nemyslím Tvé stíny, rtěnku a prostě všechny ty chemikálie z ropy, které na sebe 3 hodiny před závodem patláš… Myslím tím to, aby na fotce aspoň z něčeho bylo poznat, že jsi to ty a aby si nikdo nemyslel, že tam kvůli průvanu proletěl kus hadru, ze kterého kouká ruka a ta si pohazuje obručí… Že to nejde se ve výskoku zastavit? Podívej se na všechny ty krásné fotky, které fotí Theo, Dirk a tahle parta… Musí to jít, jinak by neměli tak hezké fotky…
– A prosím Tě, až budeš ve výskoku, nenatahuj moc ruce a nohy. Mně se potom nevejdou na fotku. Uříznout Ti je mohu vždycky, ale dolepuje se to fakt blbě…
– Hlavně ale – používej pokud možno pastu Sensodyn, aby Tvůj úsměv byl jako z amerického filmu. Nedávno jsem viděl v televizi moc zajímavou reklamu a v ní jedna paní doktorka říkala, že tahle pasta čistí zuby doběla doběla (asi koktala…). Nebo to byla reklama na nějaký prací prášek? Prostě, použij cokolif, klidně Cif, a ráno si vyčisti zuby pořádným kartáčkem (prý je nejlepší nějaký Oral? Možná si můžeš od tatínka půjčit i drátěný kartáč – třeba ten, co s ním o víkendu brousil rezavý plot..).
– A neustále se usmívej. I když zakopneš, uteče Ti míč a porazí tu skleněnou vázu s nápisem Chodov Cup (to se asi nejvíc bude potom smát paní Holá…), utrhneš si stuhou drdůlek nebo se spoutáš švihadlem. Já vím, že si v té chvíli budeš připadat jak idiot (omlouvám se, ale ženský tvar pro tuhle postavu gaspodina Dostojevskogo jsem nikde nenašel…myslíš, že by to mohla být „idiotka“? Nebo „blondýna“?), ale když ono to na fotkách vypadá tak dobře, když se usmíváš.. Vzorem nám jsou amíci, ti jsou pořád hepy, kýp smajlyng, ajemuel, atd.
– Až docvišíš, zůstaň prosím na koberci ležet nebo stát aspoň půl minuty. Ono se totiž může stát, že se ze cvičení nepovede žádná fotka. Třeba se zakecám, dojdou baterky, zakoukám se do hlediště, zamyslím se… Mám foťák, který umí udělat až 6 snímků za vteřinu, takže když spustím svůj kulomet, tak budeme mít hned 180 fotek té nejvyšší kvality. A ten votrava webmastr dostane zase pár fotek… jinak nepřestane prudit…
Na závěr mého dopisu Ti chci popřát mnoho úspěchů na Chodov Cup 2009 (nevím, proč organizátoři nepřijali můj návrh na Chodov Night – kdysi jsem o tom psal v jednom článku, ale asi ho nikdo nečetl, protože tak úplně nejvíc nejlepší nápad nemohl takhle zapadnout… (link zde), držím Ti pěsti a kdybysme se v sobotu celý den neviděli, tak se večer na párty ptej u baru na p. Krále, on určitě o mně bude vědět.
Hlavně prosím nezapomeň – za každou cenu „kýýýýýýp smajlyng“!!!!
S pozdravem a přáním „dobré světlo“ (ať na koberci nezabloudíš a já můžu dobře fotit…)
fotogun